Oční kliniku Lexum mohu jenom doporučit. Letos v lednu jsem podstoupila na pražské klinice korekci zraku a jsem moc spokojená. Zhruba od 19 let jsem nosila brýle, poté pak asi 12 let kontaktní čočky (dioptrie 2,5). Vzhledem k tomu, źe jsem trpěla na opakující se záněty očí, jsem o operaci uvažovala už dlouho. Bránil mi ale strach. A to opravdu velký. Nicméně jsem se odhodlala, bonusem pak byla i nádherná akční cena a na zákrok se objednala. 
Péče o mě byla špičková, od začátku do konce. Zákrok nebolí, na sále byli všichni hrozně milí. Po zákroku mne oči tedy značně bolely, ale po podání kapek bolest ustala. Oči byly citlivé pár hodin, když jsem ale večer vstala (den jsem prospala ), viděla jsem jako s čočkami! Komplikace nenastaly a báječný pocit trvá stále. Je to opravdu zázrak! Doporučuji všem.

Touto cestou bych chtěl vyjádřit naprostou spokojenost s přístupem pracovníků oční kliniky Lexum v Praze. Nejprve musím ocenit organizaci a sladění jednotlivých činností od recepce až po vlastní operační výkon. Další příjemnou zkušeností je velmi kladný přístup lékařů k pacientům. Musím poděkovat MUDr. Renatě Fučíkové za konzultaci a doporučení ohledně výběru čoček. Její doporučení se plně osvědčilo v mém dalším pozemském účinkování – zlepšení kvality života. 
Po operaci je to již více jak půl roku a opravdu večer a v noci vidím skvěle. Úmyslně jsem s hodnocením počkal, až jak se zákrok osvědčí. Trávím dost času v přírodě a např. zajíce zahlédnu cca na 150 m a srnce i na 400-500 metrů, i za snížené viditelnosti. Totéž mohu prohlásit i při řízení automobilu v noci. Rovněž tak pod vodou je vidění perfektní. 
Již si nepamatuji jaký druh čočky byl u mé osoby použit, ale povedlo se. Vlastní operaci provedla MUDr. Magdalena Vokrojová. Její přístup a následné kontroly byly, jak se říká na jedničku, a to i přes to, že jsem u prvního oka nebyl zrovna vzorný pacient. Vzkaz případným váhajícím: neváhejte a využijte oční kliniku LEXUM.

Letos v únoru jsem byla na zákroku a musím říct, že jsem naprosto nadšená a moooc spokojená. Bála jsem se opravdu zbytečně… Bolest během zákroku 0. Po zákroku trochu pálení a slabé řezání, to jsem se snažila zaspat a druhý den již bylo vše naprosto super. 
Změna to je neuvěřitelná, jsem nadšená a konečně vidím svět pěkně zostra. Děkuji celému týmu Lexum!

Oční klinika Lexum je prostě nejlepší instituce na planetě :) Hned po operaci jsem viděl dokonale, po dvou měsících na kontrole bylo vše v pořádku, a paní primářka MUDr. Silvie Zapletalová je neskutečně úžasný člověk! Kliniku Lexum doporučuji všem, kdo chtějí zlepšit zrak…

Velmi mile mě překvapila věnovaná péče a preciznost ze strany všech na klinice Lexum - od počátečního vstupního vyšetření, až po den samotné operace. Co se týká samotného zákroku, tak během chvilky bylo hotovo. Hned po operaci se moje myšlenky soustředily na to, co jsem viděla. Bylo to samozřejmě ještě omezenější, ale už "se to rýsovalo”! 
A nyní, 14 dní po zákroku na pražské klinice, už vidím všechno krásně a čistě… ostře, prostě zkrátka perfektně. Už týden po operaci jsem začala zase běhat a chodit do fitka. Jistá lehká omezení tam sice jsou, ale nic, co by bylo překážkou. Jsem prostě nadšená. Cca deset minut na sále mi otevřelo nový svět. Běh už není otravný, protože nemusím mít brýle, naopak si to užívám...zase z nového úhlu :) Netrápí mě čočky, které občas drhly, schly (mam fakt velké oči)...každý, kdo je nosí, má s nimi asi podobnou zkušenost… Jediné, co mi opravdu nyní vadí v souvislosti s čočkami je vaření - při krájení cibule jsem díky kontaktním čočkám dříve nebrečela... teď je to slzavé údolí :) 

Všem bych kliniku Lexum doporučila, jsou to prostě profesionálové ve svém oboru!

Laserová korekce očí bylo mé nejlepší rozhodnutí v životě. Jsem velice spokojena s výsledkem, sice pár dní po zákroku jsem neviděla úplně dokonale na levé oko, ale asi za týden po zákroku se oko "doladilo" a nyní je vše zcela v pořádku. Ranní vstávání bez hledání brýlí je úžasné! Všem 100 % doporučuji.

Jsem 3 roky po operaci na oční klinice Lexum a musím ji všem doporučit - skvělý personál, skvělá atmosféra, úžasný výsledek. Škoda, že nemohu i nadále chodit na kontroly do Lexum. Každopádně moc děkuji všem, kteří se o mě starali v Lexum Brno!

Chtěl bych velmi poděkovat panu primáři MUDr. Ivanu Fišerovi za záchranu mého oka. Dne 12.9. mi provedl úspěšnou operaci PPV. Zároveň bych chtěl poděkovat instrumentářce paní Kateřině Platošové a anestezioložce paní Petře Guznarové za profesionální a zároveň lidský přístup. Dále bych chtěl poděkovat sestře na předoperačním (myslím křestním jménem Věra). Díky jejímu optimistickému a přátelskému chování jsem úplně zapomněl na strach z operace. 

Můj dík patří i všem ostatním zaměstnancům Lexum Praha i Lexum České Budějovice, zejména MUDr. Ivaně Duškové za perfektní péči i přístup po celou dobu mého léčení. Ještě jednou všem děkuji.

Rozhodnout se pro laserovou korekci zraku mi trvalo bezmála tři roky a hned druhý den po zákroku jsem sám sobě vyčinil, proč jsem do toho nešel mnohem dříve. 
Výběr kliniky Lexum v Praze už tak složitý nebyl, rozhodoval jsem se především podle osobních zkušeností lidí v mém okolí. A bez okolků přiznám, že se přidávám ke spokojeným zákazníkům této kliniky. Prostě běh, sledování televize, užívání slunečného dne i obyčejné vstávání je bez brýlí mnohem lepší… :-) Za to vše vděčím ochotnému a přátelskému personálu oční kliniky Lexum!

Minulý týden jsem byl na operaci očí na klinice Lexum v Českých Budějovicích. Měl jsem těžkou krátkozrakost, na jednom oku 13 a na druhém 8 dioptrií, lékaři mi to snížili na minimum. Samotná operace byla bezbolestná, jediné co trochu bolelo bylo přitlačení oka k laseru, to trvá asi jen 40 vteřin, pak už nic nebolí. 
Rád bych celému týmu oční kliniky Lexum moc poděkoval.

Dioptrické brýle jsem nosil od svých 14. let. Byl jsem tak zcela závislý na tom, co mi doktor nasadil na oči. Jako Vidím jsem si to „užil" o to víc. 
Musím říct, že v tomto smyslu mi operace očí na Evropské oční klinice Lexum po 26 letech přinesla především svobodu. A to nejen svobodu při každodenním fungování, ale například, pro někoho možná triviální, svobodu při výběru slunečních brýlí. 
Co se týče sportu, jsem spíš sportovec televizní, ale i tady oceňuji novou změnu: konečně totiž můžu pohodlně u televize usnout a nemusím se bát, že brýle zalehnu. V neposlední řadě vítám i to, že kdybych třeba dostal pěstí do oka, nevrazí se mi tam střep.

Dôvodom pre podstúpenie zákroku bolo absolútne nedostatočné videnie bez okuliarov. To večné hľadanie, kde som ich odložil, a problémy s bežným nošením - čistenie umazaných skiel, napravovanie rámčeku na nose, zahmlievanie v chlade… . 
Aj keď kontaktné šošovky poskytujú slušnú alternatívu korekcie, nevyhovovalo mi každodenné celodenné nosenie, inak kvalitných jednodenných šošoviek. 
Bezprostredne po zákroku videnie bolo mierne zahmlené, slabé rezanie, slzenie, všetko po 12 hodinách odoznelo ,den po operácii bez väčšej námahy odriadil 350km autom domov (neplánovane). 2. deň po operácii už pracujem. Citim sa free, ale teraz som stratil hlavnú výhovorku, prečo som ešte nedal olympijský triatlon. 
Pre Európsku očnú kliniku Lexum som sa rozhodol na základe našej dlhodobej spolupráce a znalosti kvality jak prístrojového vybavenia, tak i personálneho obsadenia. Ako pacient som bol veľmi spokojný so starostlivosťou na Evropské oční klinice Lexum. Dokonca natoľko, že som Lexum odporučil môjmu rodinnému příslušníkovi, ktorý už má termín operácie. 
Ešte raz veľmi pekne ďakujem za Vašu starostlivosť a vážim si kolegiálnej ponuky. Všetkým váhajúcim pacientom by som odkazal - myslím, že pokiaľ očný lekár podstúpi refrakčný zákrok, ďalši komentár je zbytočný.

Jsem porodník a pro každého lékaře chirurgického oboru je dobrý zrak neodmyslitelnou součástí profesního života. 
Bez předchozích problémů jsem začal ve svých 35 letech neostře vidět. Vyšetření očí moje stesky potvrdilo. Začal jsem trpět chorobou rohovek, astigmatismem. Funkce rohovek se však stále zhoršovala. Korekce brýlemi se stávala postupem doby, i přes stále častější výměnu silnější optiky, čím dále tím více nedostačující. Nakonec se mi dostalo z hlediska mého povolání zdrcující informace. Rohovky obou očí jsou natolik deformované (astigmatismus přešel do dalšího stádia, vznikl keratokonus), že korekce zraku brýlemi bude jednou provždy nedokonalá. Dostal jsem na výběr již jen dvě možnosti – tvrdé, umělohmotné kontaktní čočky a nebo transplantace rohovek. Představa, že bych měl podstoupit operační zákrok pro náhradu rohovek, ve mně vzbuzovala obavy. Nespočívaly ani tak v pochybnostech o technickém vyřešení mého problému, ale spíše zdali operační zákrok skutečně obnoví ztracenou funkci mé rohovkové tkáně. Proto jsem se rozhodl nejprve pro konzervativní postup. 
Přejdu těžkosti z nutných vyšetření, několika měsíčního čekání na tvrdé čočky, které se musí na míru pacienta vyrábět v zahraničí. Samotný život s tvrdými čočkami by mohl být námětem na horor nebo spíše návod k mučení. Již nácvik techniky jejich nasazování a počáteční přivykání na cizí těleso v očích zabere průměrně citlivému jedinci několik týdnů, ne-li měsíců času. Při keratokonu je pohled na svět bez této náhrady více než rozmazaný a člověk má bez nadsázky pocit tupce. A vůbec pacientovi nepomáhá uklidňování oftalmologů, že tato vada více postihuje lidi s vyšším IQ, kteří jsou častěji vystavováni duševnímu náporu a stresům. 
Z pohledu nezúčastěného individua přinášelo nošení tvrdých kontaktních čoček až komické situace, pro zúčastěného pak chvíle bezmoci a zoufalství. Osobně jsem např. jednu čočku ztratil během porodnického kongresu na hotelovém pokoji poblíž severního polárního kruhu ve finském Oulu, další mi na mém lékařském pokoji omylem rozšlápnul kolega do koberce. Dále například prudké slunce, vítr a prach jsou pro člověka s touto oční protézou nepřekonatelný problém. Pobyt na pláži nebo plavání s tvrdými čočkami připomíná vše, jen ne čas strávený na zotavenou. Až půlroční čekání na výrobu tvrdých čoček a poměrně vysoká cena (minimální účast zdravotními pojišťovnami je zavrženíhodná skutečnost) jen dál zesilovaly obavy a strach o ztrátu drahocenné umělé hmoty. Obtížné je vysvětlit, jaké svízele potkávají porodníka v nočních službách, kdy bylo nutné alespoň na čas čočky odložit. Telefon pak oznamující, bez ohledu na únavu očí, akutní porodnickou situaci, nejčastěji císařský řez znamenal hotové trauma, ve spěchu a za pokojového osvětlení čočky okamžitě nasadit, běžet na operační sál a soustředěně a s dobrým visem pracovat. 
V noci tvrdé čočky unaveným očím vůbec neprospívaly. Vedle řezání a bolesti se v nočních hodinách visus zhoršoval. A tak jsem se po mnoha letech trápení s tvrdými čočkami rozhodl k pro mne zásadnímu rozhodnutí. Podrobil jsem se transplantaci rohovky u více postiženého oka.
Vybral jsem si nejlepšího operatéra v České republice. Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc. má však nejen neskutečně šikovné ruce, ale i nadmíru bohaté zkušenosti. Je téměř dokonalý svým profesionálním a přitom vrcholně empatickým přístupem k pacientům. Transplantace mé první rohovky se bez komplikací zdařila. Dva roky po operaci se odstraňuje z oka steh. Pak bylo třeba ještě štěp upravit laserem. Obrátil jsem se na oční kliniku Lexum. Ambulantní laserový zákrok učinil v mém osobním i profesním životě zásadní mezník. Operovaným okem opět dokonale vidím, a to nejenže bez korekce tvrdé čočky, ale dokonce i bez použití brýlí. 
Velkým poučením pro mne bylo i seznámení s oční klinikou Lexum. Toto personálně i technicky stále se rozvíjející zdravotnické zařízení se podle mého názoru dostalo na nejvyšší evropskou úroveň. Spojení vysokého duševního potenciálu lékařů, zdravotních sester s umem managerů, jako je tomu v Evropské oční klinice Lexum, je příkladem úspěšné cesty privatizace českého zdravotnictví. Co více… jako český lékař jsem pyšný na to, jak se rozšiřuje zájem o služby české medicíny i u lidí, co potřebují odbornou pomoc i ve zdravotnicky rozvinutém zahraničí. Evropská oční klinika Lexum skvělým způsobem reprezentuje naši Českou republiku.

Pracuji jako dětský urolog. Je mi 53 let. Před operací jsem trpěl komplikovanou vadou, která mne velmi omezovala nejen v profesním ale i soukromém a společenském životě. 
Pokročilý astigmatizmus mi prakticky znemožňoval dosáhnout potřebné korekce oční vady. S problémy jsem se potýkal i při oblíbeném plavání a lyžování. 
Operací mi začal nový život - život bez brýlí. Přes relativně pokročilý věk jsem schopen číst běžný text. Na operačním sále používám pouze lupové brýle na mikrochirurgické zákroky. V bazénu při plavání, v zimě na lyžích nemám prakticky žádné problémy. Kdo nezažil, neví, jakou změnou je lyžování bez věčně se zamlžujících brýlí. 
Můj dvacetiletý syn má obdobnou vadu jako já, nosí zatím kontaktní čočky, ale v krátké době jej bez zaváhání dovedu na Evropskou oční kliniku Lexum, aby zažil stejně jako já komfort života bez oční vady.

Po dlouhém váhání jsem se rozhodl k operaci krátkozrakosti na Evropské oční klinice Lexum, na kterou jsem měl jen ty nejlepší reference. Měl jsem strach, protože mě oči "živí" a protože jako lékař si dovedu představit možné komplikace. Všechny mé obavy byly liché. 
Ambulantní vyšetření i samotný zákrok provedený paní prim. MUDr. Holubovou byl naprosto perfektní a již druhý den po operaci jsem se zapojil do běžného pracovního procesu. Děkuji touto cestou všem, kteří se na Evropské oční klinice Lexum na mém léčení podíleli.

Jeden z prvních pacientů Evropské oční kliniky Lexum, který se podrobil refrakčnímu zákroku na femsekundovém laseru. Se svým zrakem i průběhem celé léčby na Evropské oční klinice Lexum jsem velmi spokojen a opět se vrhnul do přípravy nových skladeb. 

Před zákrokem jsem měla 3,5 dioptrie. S brýlemi se tento sport nedá provozovat vůbec, proto jsem musela nosit kontaktní čočky. Když jsem si čočky na trénink náhodou zapomněla, neviděla jsem vůbec nic, takže je jasné, že teď bez dioptrií je to úplně nejlepší. 
Před zákrokem jsem se samozřejmě hrozně bála, nakonec mě ale celý zákrok moc mile překvapil, byl velmi rychlý, personál Evropské oční kliniky Lexum je úžasně příjemný a profesionální a nejvíc mě udivilo, že už v ten den jsem viděla. Spolužáci i ostatní lidé v mém okolí si hned všimli, že brýle nenosím. Většina z nich do té doby ani netušila, že je takový zákrok vůbec možný… 
Za všechno ještě jednou moc děkuji…

Své zážitky z operace na Evropské oční klinice Lexum jsem popsal i v pořadu ČT Diagnóza. První problémy se zrakem přišly s pubertou a s dospíváním. 
Dlouho se mi to dařilo před doktory skrývat, protože jsem měl problémy nejprve jen s pravým okem. Když na to přišlo, při vyšetření jsem švindloval a zachraňoval to levým okem tak, že jsem ho zakrýval méně než jsem měl. Pak už to ale tajit nešlo, protože jsem začal nakonec mít problémy i s levým okem. 
Od takových 15 nebo 16 let jsem tedy začal nosit brýle. Musel jsem je nosit i při sportu, protože jezdit na kole bez brýlí by bylo dost nebezpečné. Pak jsem chvíli nosil čočky, ale zjistilo se, že mým vlastním čočkám nevyhovují. Navíc se pak v pozdějších letech přidal ještě astigmatismus a ani v brýlích jsem neviděl úplně ostře. No a při mém povolání, kdy je při zprávách potřeba zvládnout čtecí zařízení, z toho byly jen samé problémy. 
Průběh operace jsem rozhodně čekal mnohem komplikovanější, myslel jsem, že mě to bude bolet, ale vlastně nejméně příjemné je fixování oka. Člověk je tak zvědavý na to, jak to bude probíhat a všechny ty jednotlivé úkony sleduje, že než se vzpamatuje, je všechno hotové. Na laserové operaci oka je pozoruhodné, že vás okamžitě po zákroku přimějí, abyste vstal a otevřel oči, přestože je instinktivně držíte zavřené. Ten dojem je obrovský, najednou skutečně vidíte se vším všudy. 
Dnes už pracuji a žiji úplně bez brýlí. Zpočátku, s ohledem na image, jsem nosil brýle bez dioptrických skel, ovšem upustil jsem od toho asi po týdnu a i dnes se obejdu úplně bez jakýchkoliv brýlí či čoček.

Je to super pocit, vidím jako rys. A dnes jsem úplně ok. Díky! (druhý den po zákroku - pozn.) 
Neustále nošení brýlí a jejich rozsedávání v autě mě nutilo najít řešení, které by mi přineslo větší komfort. Dříve, když jsem ještě aktivně sportoval, jsem se snažil neustále přivírat oči, abych viděl ostře. Některé disciplíny desetiboje jsem běhal tak trochu po paměti (odrazové prkno při skoku dalekém nebo překážky). 
Nejprve jsem se zajímal o kontaktní čočky, ale pak jsem se setkal s kámošema, kteří si nemohli vynachválit ostrý zrak po laserové operaci. Všichni tři podstoupili zákrok na Evropské oční klinice Lexum, proto jsem operaci podstoupil právě tam. 
Po operaci jsem byl v šoku hlavně nad rychlostí, s jakou jsem začal viděl ostře. Prakticky již druhý den po zákroku jsem neměl žádné potíže a viděl jsem jako rys i předposlední řádek na čtecí tabulce. Operaci doporučuji každému, komu vadí nošení brýlí - těch pár minut za to stojí. 
Nyní jsem začal opět sportovat a je paradoxem, že v některých disciplínách mám stejnou výkonnost, jako v roce 1992, kdy jsem vyhrál Olympijský desetiboj (vrh koulí, skok o tyči). Rád bych v roce 2005 vyhrál veteránské mistrovství světa v desetiboji. Vlastně - i při sportovním tréninku si užívám pohybu bez brýlí!

Brýle jsem nosila už od šesté třídy. Pak jsem asi deset let nosila kontaktní čočky, se kterými jsem ale nakonec začala mít veliké problémy. 
O operaci očí jsem sice přemýšlela už dlouho, ale neměla jsem čas odjet zpět na Slovensko, abych zákrok podstoupila. 
Oční lékař mi operaci doporučil na Evropské oční klinice Lexum, protože to bylo, s ohledem na problémy s čočkami a mou profesi, jediné řešení. Zpočátku jsem se hrozně bála, ale pak, v okamžiku, kdy jsem se pevně rozhodla, strach přešel. Hned po operaci jsem viděla - to byl super zážitek. Pak už jsem jen kapala kapičky. 
Rozhodně to za to ale stojí. Od zákroku jsem k vám doporučila už minimálně čtyři další známé.

V šesté třídě základní školy jsem inkasovala horší známky z matematiky. Důvodem bylo často chybně opsané zadání. Prostě jsem napsala osmičku místo šestky. Najednou jsem měla všechny fotografie z mého nového fotoaparátu rozmazané. Optika fotoaparátu byla v pořádku, mé oči ne. Takže přišly na řadu brýle. Nejdříve půl dioptrie, pak jedna, dvě… Nutno říci, že čtení pod přikrývkou do čtyř hodin do rána, studium skript do stejných ranních hodin a sezení u počítače zřejmě udělalo také své. 
Život s brýlemi šel dál. Znáte to. V zimě stále zamlžené, v létě vařící, otlačený nos, do sauny nemožné a to nemluvím o situaci, kdy Vám na ně někdo šlápne a zítra máte dělat státnice. 
V roce 1999 jsem se po operaci páteře ocitla na vozíku. No, není moc fajn, když ležíte na JIP a nepřečtete jmenovky ošetřujících sestřiček, nerozeznáte dobře kontury obličeje lékaře. Takže moje první přání, na tehdy ještě budoucího manžela, bylo - přines mi brýle! 
Postupně jsem i jako vozíčkářka navlékla na prst zlatý kroužek a našla práci. Také jsem se vrátila k mé lásce - závodnímu plavání. Dva roky po operaci jsem na mistrovství světa v Argentině zaplavala nový světový rekord na 50 m znak. Nevěděla jsem to do chvíle, kdy mi to řekl až na břehu trenér. Na výsledky na světelné tabuli jsem totiž neviděla. 
Před třemi lety se mi narodil syn. To nejúžasnější na světě. Ale moc jsem neviděla jeho první chvilky. Podařilo se mi sice přemluvit jednoho anesteziologa, aby mi podal anestezii do páteře a já tak mohla být v okamžiku jeho narození při vědomí, ale už mi při císařském řezu nedovolil mít dioptrické brýle, ale pouze ty kyslíkové. A tak mi první pohled na ten zázrak rozmazávaly nejen slzy štěstí. 
Čtyři měsíce po porodu jsem vyhrála paralympiádu. Za další dva roky jsem z mistrovství světa v jihoafrickém Durbanu dovezla jednu zlatou, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile. Tam se mi s brýlemi přihodila další nehoda. Při jediném koupání v moři přišla dvoumetrová vlna a mé nové brýle za 5.500,- Kč mi vzala (pro porovnání - výše mého plného invalidního důchodu činí 7.000,- Kč). Zachránila mě spoluplavkyně, která měla dioptrické i sluneční brýle a na celé mistrovství mi je půjčila. Měla méně dioptrií než já, ale viděla jsem stoupat českou vlajku… 
Po návratu z mistrovství jsem se rozhodla, že až pořídíme jiné auto a dostavíme dům, budeme šetřit a nechám si oči odoperovat. I manžel to vzal za své a brzy jsem mohla podstoupit vyšetření na Evropské oční klinice Lexum. 
Při mé první návštěvě mě příjemně překvapilo prostředí kliniky. Ochota a rychlost lékařů, sester, optometristů… Prošla jsem velice důkladným vyšetřením očí. Trvalo prakticky tři hodiny a to jsem šla doslova od dveří ke dveřím. MUDr. Schwarzová mi navrhla typ operace a vysvětlila postup zákroku, průběh pooperačního hojení, případné komplikace. 
Protože trpím revmatoidní arthritidou, při které se mohou vyskytovat oční komplikace, ještě jsem absolvovala vyšetření přímo u prof. MUDr. Filipce, CSc., který mě vyšetřil, operaci odsouhlasil a také provedl. Z operace jsem strach neměla. 
Nástup byl stanoven na 22. března 2007 ve 12.50. Sestřičky byly úžasné, příprava k operaci probíhala rychle a v pohodě. Manžel čekal v čekárně a byl asi ze všech nejvíce nervózní, protože se o mě hodně bojí. Já jsem se nebála skoro vůbec, věděla jsem, že se svěřuji rukám toho nejpovolanějšího týmu a čekání v tmavší místnosti mi připomínalo prostředí call roomu na světových závodech, kde strávíte i přibližně dlouhou dobu. Pak už jsem šla přímo na předsálí, kde mě zbavil posledního zbytku obav nejen charismatický prof. MUDr. Filipec, CSc., ale i plyšový pejsek Lexík. Uložila jsem se, dívala se do červeného světla, občas to trochu zatlačilo, pak jsem svým okem pozorovala, jak mi chirurgovy nástroje doslova tančí po oku (samozřejmě, že jsem nic necítila) a totéž se dělo i s druhým okem. Celý zákrok netrval ani čtvrt hodiny a byl pro mě velikým zážitkem. Ještě větší zážitek byl, když jsem vstala a sedla si do vozíku, že OSTŘE VIDÍM. Bála jsem se o tom začít mluvit, abych to nezakřikla. 
Jak se cítím dnes? Byla jsem tak nadšená, že konečně vidím bez brýlí, že jsem se musela hodně ovládat, abych nahlas nečetla všechna dálniční návěstí. Jediným nepříjemným pocitem byl tlak a trochu škrábání, asi jako když vám do očí spadne řasa. Po úplném odeznění anestezie mi oči začaly hodně slzet, ale vzala jsem si lék a do čtvrt hodiny bylo i po této malé nepříjemnosti. O půl desáté jsem se dívala na můj oblíbený seriál. Druhý den jsem absolvovala kontrolní vyšetření, které bylo v pořádku a na další kontrolu jedu až v půlce dubna. 
V pondělí jsem nastoupila do práce, jen jsem si upravila stůl - posunula jsem si dál monitor, sešity na objednávky - PO TOLIKA LETECH JSEM NEMUSELA ČÍST S NOSEM NA PAPÍŘE! 
Těším se na to, až budu plavat na otevřené vodě a uvidím bóje a nebudu muset spoléhat na doprovodnou loď. A nemůžu se dočkat, až budu svému synovi ukazovat bez brýlí za letní noci Velký vůz…