Vítejte v LEXUM!

Vážení další pacienti,  tímto bych se s vámi ráda podělila o svůj příběh s dobrým koncem a to zásluhou kliniky Lexum a jejího odborníka Mgr. Vlasáka. 

Na začátku roku 2021 mě pravděpodobně jako následek po prodělaném Covidu postihla mozková příhoda, jejímž důsledkem bylo úplné rozhození vidění. Levé oko mi zcela uteklo doleva a vypadalo jako mrtvé. Byla jsem citlivá na jakékoli světlo, žila jsem s černými brýlemi, kloboukem a doma a v práci jsem musela okna zaclonit tmavou fólií. I tak se mi po probuzení za pár hodin oči zcela zavřely a nebyla jsem je schopna otevřít. Z aktivního člověka a matky tří dětí, kdy se nezastavím, jsem nebyla schopna sejít ze schodů a přejít silnici. Propadala jsem se a motala na ulici. Psychice nepřidal i můj vzhled, oční víčka byla přivřená, nejenže jsem se cítila jako slepec, i jsem tak vypadala. K tomu se bohužel přidalo i covidové období, kdy bylo obtížné objednání k různým vyšetřením. Naštěstí po výsledcích z magnetické rezonance jsem se na doporučení své paní doktorky dostala na kliniku Lexum k Mgr. Vlasákovi. Neskutečně trpělivě se mně věnoval a po dobu jednoho roku mně střídal různá cvičení s očima. Nikdy by mě nenapadlo, jak je to náročné a že jde cviky zlepšit vidění. Sama jsem cítila obrovské zlepšení, po půl roce se mi oči otevřely a mohla jsem strhat zabednění oken a odhodit brýle. Po první kontrole po půl roce jsem se rozbrečela, když sám pan Vlasák mě pochválil a řekl, že jsem přírodní úkaz. 

Dnes je to rok a půl, co se mi stala příhoda a asi rok a čtvrt léčení u Mgr. Vlasáka. Vrátila jsem se zpět do života a nikdy mu nebudu moci více poděkovat, co pro mě udělal. Zároveň velmi oceňuji kliniku LEXUM, která je skutečně velmi dobře organizovaným kolosem a zároveň si ponechala lidskost, což většině zdravotnických zařízení chybí. 

Děkuji vám tisíckrát, Lenka Baláková, vaše spokojená pacientka

Vážená paní doktorko Flemrová, 

chtěla bych Vám ještě jednou vyjádřit obrovské poděkování za skvělou a fantastickou operaci mých "zlobivých šilhajících očí." 

V devíti letech mi přestal plnit funkci oční sval a tím pádem mi začalo ujíždět oko. Nemohla jsem podstoupit žádný operační zákrok ani v dětství a ani v dospělosti z důvodu dvojitého vidění, které by mohlo nastat po klasické operaci. Až v pozdějším věku jsem se dozvěděla, že se už i u nás provádí operace šilhání unikátní metodou nastavitelných stehů a že Vy jste jediná lékařka v České republice, která touto metodou operuje. 

Děkuji Vám za vstřícnost, laskavost, slova povzbuzení a podpory, za Váš úžasný profesionální přístup a péči, se kterou jste se mi věnovala, za ochotu, s jakou jste mi vysvětlila vše potřebné ohledně zákroku. Díky Vám mám opět nádherné oči!!! Je to nepopsatelný pocit!!! Při pohledu do zrcadla si vždycky řeknu: paní doktorko, patří Vám obrovský dík!!! 

S pozdravem a přáním všeho dobrého

Radana Stojovičová

Chtěla bych moc poděkovat celému týmu kliniky LEXUM za skvělý přístup a doporučit tuto kliniku všem ostatním, kteří se v tuto chvíli rozhodují a zvažují pro a proti operace, která je dle mého něco jako zázrak. 
Nosila jsem brýle na dálku již od svých 8 let a prvních 10 let jsem se za ně v podstatě styděla a spíše než je nosila, tak jsem je ukrývala a namáhala tak oči a zhoršovala si tak zrak. Když už jsem je musela nosit neustále (neb jsem při 5 dioptriích nepoznávala na ulicích nikoho a všichni si tudíž mysleli, že jsem namyšlená a já pouze neviděla…) brala jsem je jako zlo, které mi navíc nesluší a brání ve spoustě věcí – o krásných slunečních brýlích se mi mohlo akorát tak zdát – mohla jsem je nosit pouze v případě, že jsem ležela na lehátku, ale pokud jsem měla někam jít, musela jsem si vzít brýle normální, teda pokud jsem si nechtěla přibrat slepeckou hůl… :-) 

O možnosti operace očí jsem dlouhou dobu věděla, ale byla to pro mě obrovitá suma peněz, když vezmu v potaz, kolik stála operace očí před 10 - 15 lety. A samozřejmě taky hrál roli strach, že se něco nepovede a já nakonec skončím opravdu se slepeckou holí – doma mám jezevčíka a to nevím, zda by zvládnul úkony vodícího psa….. 

Nakonec ve svých 36 letech jsem sebrala všechnu svoji odvahu a podstoupila předoperační vyšetření a následnou operaci. Při samotném zákroku mě musela držet za ruku sestřička, která ji chudák (tu ruku) musela mít hodně pomačkanou, když jsem ji po těch pár minutách pustila, ale dodávala mi odvahu jednak tím, že mě držela za ruku (i když od toho tam byl velký plyšový pes – na to mačkání), ale také na mě mluvila… Myslím, že díky tomu a samozřejmě panu doktorovi, který mi vždy dopředu řekl, co se bude dít, jsem vše nakonec zvládla. V té době jsem ještě kojila svoji dceru a tak jsem si nemohla vzít prášky na bolest, ale po operaci bylo vše zcela v pořádku a utišující prášky nebyly ani zapotřebí. Samozřejmě cca. 3 hodiny po operaci jsem měla strašně moc unavené oči a, i když jsem si je chránila slunečními brýlemi, tak jsem se moc o ně bála – ale při odjezdu z kliniky jsem už mohla číst SPZ aut před námi a ostatní nápisy všude okolo… Bylo to opravdu jako zázrak a po porodu mé dcery to byl ZÁZRAK mého života č. 2, za který moc děkuji.