Vítejte v LEXUM!

Ráda bych se s Vámi podělila o pár pocitů jako zdravotní sestra, která v Lexum pracuje, ale zároveň pacient, který si prošel celým procesem, počínaje vstupním vyšetřením, pak operací a konče pocity, které jsou jen těžko popsatelné. 
Brýle jsem začala nosit v 1.ročníku SZŠ a asi jako každý puberťák jsem se za ně styděla. To byla ještě doba, kdy na výběr byly dva druhy tlustých obrouček a to bylo vše. Po prvním porodu ve 25 letech jsem byla nucena začít brýle nosit stále, protože jsem nepoznávala známé na druhé straně ulice a zbytečně mi ujížděla MHD, protože jsem nerozeznala jejich čísla. 
Po určité době jsem se s brýlemi sžila natolik, že mi přestaly vadit a překážet. A to musím dodat, že jsem docela aktivní člověk, kterého baví sport, turistika, kolo, aerobik a řada jiných aktivit. Dokonce si dovolím říct, že díky doby, která nám donesla mnoho nového zboží do obchodů, jsem si vybírala brýle takové, které mi slušely a dodaly i jistý šarm. 
Když teď pátrám v paměti, našla bych asi jen dvě situace, kdy mi brýle vadily. Tou první byla doba kdy mé dvě děti byly ve věku batolat a neustále mi je shazovaly z nosu. A tou druhou byla zima, kdy se brýle při přechodu ze zimy do tepla mlží a pak nic nevidíte. Prostě brýle mi přestaly vadit natolik, že když jsem je sundala, připadala jsem si divně, zkrátka jinak. Asi to všichni, co nosíte brýle, znáte. Takže jsem nikdy o laseru nepřemýšlela. 
Až postupem času, když jsem pracovala v Lexum a poznávala jej takříkajíc zevnitř, jsem o tom začala uvažovat. Kvalita a přístup jak lékařů tak sester je na mnohem vyšší úrovni než v zařízeních, které jsem měla možnost dosud poznat. Pacient není pacient, ale klient, který je opravdu středem zájmu a vždy na prvním místě. Tomu je podřízeno skutečně vše. Jako sestra jsem také viděla úspěšnost prováděných zákroků a vzhledem k vysokému počtu zákroků s prakticky nulovými komplikacemi jsem se rozhodla LASIK podstoupit. 
V den „D“, i když jsem věděla, že mi nic nehrozí a od pacientů, že to nebolí, jsem přesto byla lehce nervózní. Zákrok byl opravdu nebolestivý a trval pár minut. Asi 2 až 3 hodiny po zákroku jsem měla takový pocit, jako když Vás někdo píchne do oka a musíte ho zavřít. Žádná bolest, jen trochu nepříjemné. A teď přichází na řadu pocity, které jsem už dlouho neznala. A to pocity takové, které jsou pro člověka, který brýle nenosí a vidí, zanedbatelné a nepostřehnutelné. A pocity úžasné a nádherné pro nás „brejlovce“. Člověk si opravdu neuvědomuje o co přichází, když to nezkusí.
Začalo to již v den operace večer. Ležela jsem v posteli, připravená ke spánku, tedy bez brýlí a čekala než se uloží zbytek rodiny. V televizi běžel film s titulky. Jindy bych viděla jen jakési rozmazané fleky ale já ty malinké titulky už přečetla! A s nadšením koukala až do konce. Pak ráno otevřu oči a aniž bych si musela nejdříve nasadit brýle, vidím kolik ukazují hodin ručičky na budíku. Pak se projdu kolem okna a do očí mě uhodí nádherně ostré a jasné rohy domů. 
Nikdy bych nevěřila, co budu prožívat. Viděla jsem krásné obličeje lidí a rozeznala oči, nos a ústa. Rozeznala jsem větve a listí v korunách stromů. Pro někoho opravdu maličkosti, ale pro nás „brejlovce“ velké věci! Neustále si vychutnávám ten pocit, kdy sedím, koukám a všechno mám tak jasné, ostré a krásné. S brýlemi jsem viděla taky dobře, ale ne takhle. Teď se to nedá vůbec srovnat. Je to něco úplně jiného a kdo to nezkusí neuvěří!! Jsem už půl roku po zákroku a pořád se těch krásných, pro jiné všedních pocitů, nemůžu nabažit. Děkuji všem, kteří mi tyto pocity umožnili a přeji velké odhodlání všem, kterým tyto pocity chybí. Opravdu to stojí za to!

Operace proběhla na čarodějnice, měla jsem -6 a -6,5 dioptrie, bez brýlí jsem tedy nic neviděla. S brýlemi jsem mohla jedině číst, jakmile jsem si je sundala, byla jsem bezradná. Kontaktní čočky mi nevyhovovaly. 
Díky tomu, že jsem si neuměla představit, jaké to vlastně je, ostře vidět bez brýlí, jsem byla plna očekávání, nikoliv ale nadměrného. Říkala jsem si, jakýkoliv pokrok bude pro mě dobrý. Zákrok mi přišel velmi rychlý a zajímavý i z pozice pacienta. Držela jsem si svého plyšáka a těšila se na výsledek. První pohled na hodiny na sále byl rozostřený, napadlo mě, že tohle je všechno, že už to lepší asi nebude. Každá minuta od zákroku byla čím dál tím zajímavější a čím dál tím ostřejší. Půlhodinové čekání na vyšetření po zákroku utekla jako voda, neboť jsem stále pokukovala po okolních předmětech a lidech. Ve svých 29 letech jsem objevovala svět. 
Domů mě vezl můj bratranec autem a to už jsem se ocitla v euforii. Zákrok dopadl dobře a já viděla najednou jako ostříž!!! Přišlo mi to neuvěřitelné!!! Svět byl krásný, nejkrásnější, vše bylo ostré, vše bylo báječné, všechno jsem viděla, najednou mi i všechny barvy přišly barevnější, jasnější!!! Celou cestu jsem mluvila o zázraku!!! A zázrak to opravdu je!!! 
Člověk, který vidí a připadá mu to samozřejmé, zřejmě nemůže nikdy pochopit tyto pocity. A já se mu nedivím, neboť nikdy nepoznal, co je to "nevidět". Já mám díky operaci mnohem snadnější a veselejší život, nemusím si dávat pozor na brýle při sportu apod. 
Mou operaci prováděla MUDr. Silvie Zapletalová, moc jí děkuji!!! Děkuji i celému týmu, který se o mě staral. Během mých několika návštěv kliniky Lexum jsem se nesetkala s žádným problémem, s ničím nepříjemným, mám jen dobré zkušenosti a zážitky!!! Moc děkuji všem, a i kdyby se někdy stalo, že by se můj zrak zhoršil, jsem šťastná, že jsem poznala krásu ostrého vidění, a že jsem skoro zapomněla na to, že jsem kdy nosila brýle. Přeji Vám mnoho klientů, kteří jsou tak šťastní jako já.

Pro pacienta je strašně důležité, když vejde už do té kliniky, jaké je tam prostředí a jak dýchá tou čistotou a vřelostí toho kolektivu, což je strašně důležité. Takže ohleduplnost a taková důvěra tam čiší prostě z toho kolektivu. A to je to je strašně důležité, protože jak je člověk starší a nejistý, tak se chytá každého stébla, které je na blízku. A v Lexum byl opravdu vstřícný kolektiv a velmi mi pomohl. Jsem ráda.