Odmalička jsem brýle nenáviděl. Ti, co je musí nosit, ví, jaká je to otrava. Při koncertě jsou zvlášť na obtíž. Od operace jsem je nenasadil. Je to asi takový pocit, jako kdyby člověk chodil s holí a najednou se obejde bez ní. Jsem absolutně spokojen.

Jsem rád, že jsem se rozhodl a operaci podstoupil. Nasazovat si každé ráno čočky nebo nosit brýle není zrovna pohodlné, takhle mi odpadne spousta starostí. 
Operace na Evropské oční klinice Lexum byla úplně v pohodě, překvapilo mě, že to bylo rychlé, jednoduché a nebolelo to.

Měl jsem slabou vadu, jen jednu a jednu a půl dioptrie na dálku. Ale v přírodě je i ta jedna dioptrie velmi potřebná. Na cesty džunglí jsem nikdy nenašel vhodné brýle, které vydrží všechny nástrahy divočiny, abych nemusel řešit jejich ztrátu nebo utopení. 
Operace na Evropské oční klinice Lexum mi moc pomohla v mém řemesle, v bezpečnosti, rozeznat lidskou tvář na dálku je velmi důležité, a to jsem dřív nemohl. Brýle mi ubíraly potřebné vteřiny a minuty, které mám teď po operaci navíc.

Měla jsem devět dioptrií a bez brýlí jsem byla úplně vyřízená. Jednou mi je na začátku dovolené odnesla mořská vlna (byla jsem nucena v nich totiž i plavat, abych si byla stoprocentně jistá, kde je břeh) a zbývajících deset dní mě musela neustále doprovázet kamarádka. Po operaci na Evropské oční klinice Lexum už do vody v brýlích nemusím. Všechno vidím!

Evropskou oční kliniku Lexum jsem si vybral na doporučení přátel, kteří zde již zákrok absolvovali (mimo jiné Jana Hřebejka). 
Z mého laického pohledu proběhla operace nečekaně rychle a samozřejmě zcela bezbolestně, pooperační drobné nepříjemnosti (silné slzení a pálení v očích) během několika hodin postupně odezněly. Rekonvalescence probíhala bez nejmenších komplikací.
Celkově bych rád ocenil příjemné prostředí kliniky, a především vysoce profesionální, ale zároveň lidský přístup lékařů a sester.

Rozhodujícím impulsem pro podstoupení zákroku bylo konstatování mého očního lékaře, že mám pokročilý stupeň vaskularizace. K tomuto stavu údajně došlo dlouhodobým nošením kontaktních čoček. Protože jsem byl cca 25 let zvyklý na tento „komfort vidění“, dioptrické brýle mi nikdy neumožnily normální vidění a tak nic jiného nezbývalo, než vzniklou situaci řešit operativně. 
Díky internetu a následně po několika telefonátech s očními lékaři z různých klinik v ČR jsem si vybral Evropskou oční kliniku LEXUM se sídlem v Brně. Bezprostředně po zákroku byly moje pocity přesně takové, jaké mi popisoval operatér před samotným výkonem. Toto je dle mého názoru nejdůležitější fáze z celého procesu, neboť strach má opravdu každý. I já jsem pečlivě pročítal vyjádření pacientů po zákroku a uklidňoval jsem se odbornými informacemi, které jsem dostal od budoucího operatéra. 
Doporučuji všem nerozhodným uchazečům, aby se při předoperačním vyšetření nebáli se zeptat a nechali si vysvětlit veškeré svoje dotazy. Odborný tým je na to připraven. Trpělivě, srozumitelně a s velkým porozuměním vše rád vysvětlí. Mohu všem vzkázat, že vlastní zákrok je doopravdy bezbolestný. Ostré vidění „mých nových očí“ se dostavilo druhý den ráno. Byl jsem jak znovuzrozen. Je to nádherný pocit a pohled na okolní svět. 
S péčí na EOK LEXUM BRNO jsem byl velice spokojený. Ochota všech zaměstnanců a profesionální přístup doktorů byly nad mé očekávání. Už dnes vím, že všichni moji blízcí, kolegové s oční vadou si vyberou k zákroku LEXUM BRNO. Na závěr bych rád poděkoval operatérovi MUDr. J. Ventrubovi, Ph.D.

Podstoupila jsem u Vás zákrok LASIK k odstranění mé krátkozrakosti. Ráda bych tímto poděkovala celému týmu LEXUMu v Ostravě za naprosto profesionálně odvedenou práci, vstřícné, ochotné a milé jednání. Byla a jsem naprosto spokojená, zákrok byl bez jakýchkoliv komplikací a díky přístupu celého týmu bez obav a jakéhokoliv strachu z mé strany. Vaši kliniku budu rozhodně doporučovat a přeji mnoho dalších úspěchů a spokojených pacientů.

Ozvala se nám paní Věra Kosinerová, která podstoupila laserový zákrok před 17 lety jako jedna z úplně prvních pacientek oční kliniky Lexum. K zákroku se odhodlala, protože ji brýle opravdu obtěžovaly, byly těžké a silné (-8Dpt), žádná tenčená skla a hezké obroučky, prostě ošklivé. Jak sama říká: „Vadily mi při sportu i při běžné činnosti, mlžily se a neslušely mi. Byla jsem jedna z prvních, které nosily kontaktní čočky, ale ani ty mi neposkytly komfort. 
Ještě dnes vzpomínám na svůj pocit bezprostředně po zákroku, bylo to obrovské štěstí. Skočila jsem ještě na operačním sále panu doktorovi okolo krku, protože jsem ihned lépe viděla. Pak přišla bolest, to již dnešní pacienti neznají, ale i přes to jsem prožívala štěstí. 
Kvalita života se mi změnila zcela zásadně a to asi ve všech oblastech o 1000 %. Zbavila jsem se brýlí a jen litovala, že tato metoda nebyla k dispozici, když mi bylo 20 let. I tak jsem si to ještě užila. 
Pacientům bych vzkázala, ať neváhají ani minutu. Na oční klinice Lexum jsem byla jako v Jiříkově vidění. Byla to tenkrát snad první soukromá klinika u nás. Všude čisto, dostala jsem kávu, personál až neuvěřitelně vlídný. Neskutečné a tehdy dost neobvyklé. Budu lékařům Evropské oční kliniky Lexum až do smrti vděčná za to, že mi umožnili svobodný život bez brýlí a čoček. I přes mé bohaté životní zkušenosti a bolest, kterou tehdejší zákrok přinášel, bych jej podstoupila okamžitě a bez váhání znovu. 
Nyní se chystá podstoupit laserovou operaci očí můj vnuk a samozřejmě se mě přišel zeptat. Co myslíte, že jsem mu řekla?

Brýle jsem nosila od dětství, ale v posledním roce jsem musela začít nosit brýle při práci na počítači. 
Udělala jsem si osobní průzkum trhu, kdy jsem od známých získala reference, a pak už události dostaly rychlý spád. Vstupní vyšetření, operace a obrovská změna. Tváře dostaly výraz, stromy listy, domy hrany… 
Na druhou stranu zase začal problém s věcmi na blízku, mozek nevzal na vědomí změnu a nezaostřuje mi tak rychle obraz, doufám, že jen dočasně. 
S péčí na klinice jsem byla spokojená a již jsem ji doporučila sestře, která je objednána na vstupní vyšetření. Oči jsem si prověřila, čtyři dny po operaci, v tradičním českém národním sportu – hledání hub. Byla jsem úspěšná. A tím jsem si potvrdila kvalitu vidění. 
Člověk se musí rozhodnout vnitřně sám, obavy budou vždycky, jedná se o důležitý lidský smysl. Záleží jen na člověku, zda podstoupí riziko a trochu bolesti.

Vážení a milí, impuls k rozhodnutí, že podstoupím zákrok, který mně umožní vidět svět jinýma očima, jsem nepotřeboval. Nosil jsem brýle už od dob předškolního věku a věřil, že, i když jde o astigmatismus, jednou přijde doba, kdy půjde tato vada odstranit. 
V roce 2001 jsem se přihlásil poprvé, podstoupil jsem celkové vyšetření, které ukázalo, že na operaci je ještě příliš brzy. Věděl jsem, že se není čeho bát a stále jsem sledoval pohyb ve výzkumu. 
Rozhodnutí přišlo v roce 2010. 23. března 2010 zákrok provedla MUDr. Silvie Zapletalová. Každé oko trvalo přibližně deset minut a já odešel, jako bych si právě v restauraci pochutnal na dobrém obědě. V recepci na mne čekala manželka, ale já vlastně ani doprovod nepotřeboval, oči se mně zalily, to je pravda, byly to však slzy štěstí. Kdo neprožil, neuvěří. Strach jsem nepociťoval, není se čeho obávat. 
Za dva měsíce jdu na kontrolu a těším se na příjemný personál. Přeji vám všem, abyste viděli letadlo na obloze, viděli ostře hvězdy, poznali, že k vám běží vaše dítě, dokázali bezbolestně číst.

Byla jsem krátkozraká od svých 10 let. Protože se jednalo o zrak, byla jsem v rozhodování stále velmi opatrná. Každá novinka s sebou nese i určitá rizika. Myslím, že jsem čekala dosti dlouho a že užitá metoda již byla dostatečně odzkoušená, tedy spolehlivá. Rozhodnutí oddaloval i fakt velmi bolestivého hojení asi týden po zákroku (mám na mysli první metody a také zkušenost rodinných příslušníků). 
Sledovala jsem vývoj a oslovil mě jiný postup, bezbolestný postup, který navrací pacienty velmi rychle do plnohodnotného života. O zákroku jsem četla z dostupných zdrojů, lékaři mi ochotně odpověděli na mé dotazy, rovněž příprava na zákrok proběhla ve velice příjemné uklidňující atmosféře. Když jsem připravená na událost, která mne čeká, snáším její průběh i následné hojení určitě lépe a rozumím pochodům, které v organismu probíhají. 
Samotný zákrok byl pro mě bezbolestný, cestou domů jsem rozeznávala silniční ukazatele, přečetla SPZ před námi jedoucích aut. První odpoledne jsem měla pocit řezání v očích, pro upřesnění: prach v očích, který dráždí k pláči. Uklidnily mě přibalené léky. 
Kvalita mého života se velice zlepšila. Dají mi za pravdu lidé nosící brýle, že je neustále hledají, sundávají, v zimě řeší přechod do teplejšího prostředí, nemluvě o sportu. (Těším se, až si zalyžuji a uvidím nerovnosti.) 
Zde bych se rozepsala velmi obsáhle. Jsem pedagog, potřebuji užívat oční kontakt, jsem v pohybu, střídám vzdálenosti, na které se potřebuji zaměřit. (Mám již obě ruce volné, nesundávám brýle.) Maluji, zhotovuji oděvy, doplňky – loňský rok jsem malovala bez brýlí (bolela mě hlava), sledovala a porovnávala svůj výtvor s brýlemi. Protože si potřebuji na nový stav vidění zvyknout, ještě mi dělá potíže zaměřit zrak na drobné detaily. Uklidňuje mě fakt, že se na lékaře kliniky mohu kdykoli obrátit, vždy mi věnovali dokonalou péči. 
Nechci hýřit frázemi, dovolím si na závěr: věřte, že po zákroku uvidíte to, čeho jste si bez brýlí nevšimli a ani všimnout nemohli.

Jsem rád, že mám operaci za sebou. Teď si musím do očí ještě kapat kapky, ale jinak jsem v pohodě. Ještě dnes čekají mě pracovní povinnosti. 
Následný zákrok v podobě implantování nitroočních čoček stál rozhodně za to. Evropskou oční kliniku Lexum a svého „dvorního operatéra“ prof. MUDr. Martina Filipce, CSc. rozhodně doporučuji.

Na zákrok jsem se v budoucnu chystala, ale tím impulsem byl určitě poukaz od mého bratra. Po zákroku jsem se hlavně těšila na život bez brýlí a čoček. Nyní mě již neomezují. Ráno se probudím a krásně vidím. 
S péčí na Evropské oční klinice Lexum jsem velice spokojena. Vše mi bylo vysvětleno, jak zákrok bude probíhat, následná péče, atd. 
Lexum bych určitě doporučila členům své rodiny i známým. Se vším jsem byla spokojená. Váhajícím pacientům bych vzkázala: „Není to nic, co by se nedalo vydržet a za ten krásný osvobozující pocit bez brýlí to rozhodně stojí!“

Byl jsem si jistý, že někdy v budoucnu operaci určitě podstoupím. Moje sestra a několik známých má operaci již za sebou a vždy to bylo bez problémů. Brýle mě jednoduše otravovaly… 
Nyní již nemám žádné starosti s brýlemi, „netíží“ a neškrábe mě nic na nose, nemusím si je čistit… Zatím to byla ještě krátká doba na to, abych všechny výhody ocenil, ale vím, že jich bude bezpočet. K péči na Evropské oční klice Lexum nemám sebemenší výtku, příjemné prostředí, milý a profesionální personál, moderní vybavení… 
Po své zkušenosti bych Evropskou oční kliniku Lexum určitě doporučil jak členům své rodiny, tak známým. A pacientů, kteří z důvodu obav váhají zákrok podstoupit bych rád vzkázal: „ Strach má velké oči, i když jde zrovna o ně!“ Jsem velice rád, že jsem zákrok v Lexum podstoupil. Děkuji.

Ráda bych se s Vámi podělila o pár pocitů jako zdravotní sestra, která v Lexum pracuje, ale zároveň pacient, který si prošel celým procesem, počínaje vstupním vyšetřením, pak operací a konče pocity, které jsou jen těžko popsatelné. 
Brýle jsem začala nosit v 1.ročníku SZŠ a asi jako každý puberťák jsem se za ně styděla. To byla ještě doba, kdy na výběr byly dva druhy tlustých obrouček a to bylo vše. Po prvním porodu ve 25 letech jsem byla nucena začít brýle nosit stále, protože jsem nepoznávala známé na druhé straně ulice a zbytečně mi ujížděla MHD, protože jsem nerozeznala jejich čísla. 
Po určité době jsem se s brýlemi sžila natolik, že mi přestaly vadit a překážet. A to musím dodat, že jsem docela aktivní člověk, kterého baví sport, turistika, kolo, aerobik a řada jiných aktivit. Dokonce si dovolím říct, že díky doby, která nám donesla mnoho nového zboží do obchodů, jsem si vybírala brýle takové, které mi slušely a dodaly i jistý šarm. 
Když teď pátrám v paměti, našla bych asi jen dvě situace, kdy mi brýle vadily. Tou první byla doba kdy mé dvě děti byly ve věku batolat a neustále mi je shazovaly z nosu. A tou druhou byla zima, kdy se brýle při přechodu ze zimy do tepla mlží a pak nic nevidíte. Prostě brýle mi přestaly vadit natolik, že když jsem je sundala, připadala jsem si divně, zkrátka jinak. Asi to všichni, co nosíte brýle, znáte. Takže jsem nikdy o laseru nepřemýšlela. 
Až postupem času, když jsem pracovala v Lexum a poznávala jej takříkajíc zevnitř, jsem o tom začala uvažovat. Kvalita a přístup jak lékařů tak sester je na mnohem vyšší úrovni než v zařízeních, které jsem měla možnost dosud poznat. Pacient není pacient, ale klient, který je opravdu středem zájmu a vždy na prvním místě. Tomu je podřízeno skutečně vše. Jako sestra jsem také viděla úspěšnost prováděných zákroků a vzhledem k vysokému počtu zákroků s prakticky nulovými komplikacemi jsem se rozhodla LASIK podstoupit. 
V den „D“, i když jsem věděla, že mi nic nehrozí a od pacientů, že to nebolí, jsem přesto byla lehce nervózní. Zákrok byl opravdu nebolestivý a trval pár minut. Asi 2 až 3 hodiny po zákroku jsem měla takový pocit, jako když Vás někdo píchne do oka a musíte ho zavřít. Žádná bolest, jen trochu nepříjemné. A teď přichází na řadu pocity, které jsem už dlouho neznala. A to pocity takové, které jsou pro člověka, který brýle nenosí a vidí, zanedbatelné a nepostřehnutelné. A pocity úžasné a nádherné pro nás „brejlovce“. Člověk si opravdu neuvědomuje o co přichází, když to nezkusí.
Začalo to již v den operace večer. Ležela jsem v posteli, připravená ke spánku, tedy bez brýlí a čekala než se uloží zbytek rodiny. V televizi běžel film s titulky. Jindy bych viděla jen jakési rozmazané fleky ale já ty malinké titulky už přečetla! A s nadšením koukala až do konce. Pak ráno otevřu oči a aniž bych si musela nejdříve nasadit brýle, vidím kolik ukazují hodin ručičky na budíku. Pak se projdu kolem okna a do očí mě uhodí nádherně ostré a jasné rohy domů. 
Nikdy bych nevěřila, co budu prožívat. Viděla jsem krásné obličeje lidí a rozeznala oči, nos a ústa. Rozeznala jsem větve a listí v korunách stromů. Pro někoho opravdu maličkosti, ale pro nás „brejlovce“ velké věci! Neustále si vychutnávám ten pocit, kdy sedím, koukám a všechno mám tak jasné, ostré a krásné. S brýlemi jsem viděla taky dobře, ale ne takhle. Teď se to nedá vůbec srovnat. Je to něco úplně jiného a kdo to nezkusí neuvěří!! Jsem už půl roku po zákroku a pořád se těch krásných, pro jiné všedních pocitů, nemůžu nabažit. Děkuji všem, kteří mi tyto pocity umožnili a přeji velké odhodlání všem, kterým tyto pocity chybí. Opravdu to stojí za to!

Své první brýle do dálky jsem dostala ve 13 letech potom, co jsem zjistila, že neustálým doostřováním se čím dál více mračím na paní učitelku a na tabuli. V tomto věku mi přišly brýle jako docela atraktivní doplněk, ale postupem času a ve chvíli, kdy se o slovo přihlásila puberta mi už tak zajímavé nepřišly. A tak jsem brýle začala odkládat více a více. Ve škole jsem to vyřešila jednoduše, prostě jsem si sedla do druhé lavice. A když bylo nejhůře a od neustále namáhaných očích mě bolela hlava, brýle jsem vytáhla, abych je zase po pár dnech rychle schovala do šuplíku. Znovu jsem si je musela zavolat na pomoc, když jsem začala chodit do autoškoly. 
Oční lékařka neuznala za vhodné, abych řídila bez brýlí a tak jsem „vyfasovala“ řidičák se zvláštním záznamem BRÝLE NUTNÉ. Ale i přesto mě to nedonutilo brýle nosit pravidelněji. 
Dalším mým nemalým problémem bylo si brýle uhlídat, opakovaně jsem je někde zapomínala, ztrácela a občas taky rozbila. V těchto fázích rozbitých či ztracených brýlí mě neminula pokuta při běžné silniční kontrole. To jsem si tak jednou večer jela přes město a na značce viděla 80, přiznávám, že se mi to zdálo poněkud divné…80 ve městě…ale nevěnovala jsem tomu větší pozornost do chvíle, než si moji rychlost změřila policie. Udiveně na mne koukali, když jsem jim vehementně vysvětlovala, že o žádném přestupku nevím, vždyť tam byla přece ta osmdesátka?! No jo, záhy mě vyvedli z omylu, když se ukázalo, že tam bylo 60. Při kontrole řidičského průkazu samozřejmě nepřehlédli poznámku BRÝLE NUTNÉ a tak, bez brýlí na nose, jsem svůj přestupek neobhájila. Po téhle zkušenosti se nabízela otázka, co takhle zkusit čočky? Ale představa každodenního nasazování a vytahování…tak tohle by určitě nebylo nic pro mne. 
Poslední šanci jsem si dávala v době, kdy jsem nastoupila do nemocnice jako oční sestra. Naivně jsem si myslela, že se tím něco změní, ale podle starého přísloví – kovářova kobyla chodí bosa – jsem svoje oči nadále zanedbávala a začala se smiřovat s tím, že k brýlím prostě kamarádský vztah asi nikdy mít nebudu. 
V lednu loňského roku jsem nastoupila na úžasnou :-) oční kliniku Lexum a současně v té době jsem si zlomila své nové brýle. Takže pro mne vyvstalo dilema: koupit si další brýle nebo to řešit jinak? Brýle jsem si nekoupila, takže poslední rok jsem byla zcela bez brýlí. A přesto, že jsem je vždycky nosila pouze v nutných případech, bez nich to nebylo až tak úplně jednoduché. Zjistila jsem, že při noční jízdě autem jsem schopná se řídit pouze podle bílých pruhů na cestě, protože přede mnou byla jedna velká černá opona a neměla jsem sebemenší tušení, zda jde cesta rovně nebo se tam ve tmě skrývá zatáčka. Ještě horší bylo, když jelo protijedoucí auto, v tu chvíli jsem neviděla vůbec nic. Přiznávám, že to nebylo zrovna zodpovědné. Taky se mi opakovaně stalo, že jsem dobíhala autobus, celá udýchaná do něho nasedla s radostí, že jsem ho stihla, ale jen do chvíle, než jsem zjistila, že jede jiným směrem než chci já. Takže jsem vystoupila a udiveně koukala, jak to, že č.48 se najednou změnilo na č.39? Ono to je hrozně fajn si udělat takovou okružní jízdu Ostravou, ale ne zrovna ve chvíli, kdy nejvíce spěcháte. 
Během toho celého roku jsem měla dostatek času na to, abych zjistila, že podstoupit laserový refrakční zákrok by pro mne znamenalo ukončit neustály boj s brýlemi. Rozhodnutí bylo celkem rychlé. Jediné co mě odrazovalo bylo vědomí, že nebudu asi nejvzornější pacient, když přesně vím co mě čeká. Neminulo mě předoperační vyšetření, které je nezbytně nutné ke správnému naplánování operace. Tímto jsem si vyzkoušela být v roli pacienta od začátku až do konce. Moje operace LASIK Custom byla naplánovaná na pondělí 13.2.2006. Jako obvykle jsem ráno přišla na kliniku a jelikož jsem byla zařazena na konec operačního programu, pracovala jsem…instrumentovala jsem u očních zákroků laserem, stejných jako čekal mě samotnou. A tak jsem nad instrumentačním stolkem přemýšlela nad tím, na co se nás obvykle ptají ostatní pacienti – nebude to bolet? Vydržím klidně ležet a koukat tam kde mám? A jak jsem tak přemýšlela, ani nevím jak a najednou jsem byla na řadě já. Kolegyně mi nakapaly do očí anestetické kapky a desinfekci. Nemůžu tvrdit, že jsem byla naprosto klidná a beze strachu, i u mě se dostavila nervozita a napětí. Sama sebe jsem uklidňovala vědomím důvěry, teď už i v moje pracoviště, v kolegyni Dagmarku, která u mého zákroku instrumentovala (a která to už má taky úspěšně za sebou) a v neposlední řadě v operatéra - doktora Hycla. Ale i přes mou důvěru jsem velmi uvítala plyšového psa na mém břiše, kterého jsem si během zákroku držela a čekala kdy to konečně teda začne bolet. Nic bolet nezačalo, snad jen chvilkami trochu nepříjemný tlak na oko, nic víc. 
Samotný zákrok trvá krátce, takže za deset minut to bylo všechno za mnou. Strach najednou vystřídala zvědavost jaké to teď bude? Bezprostředně po operaci jsem viděla jako by přes vodu, ale na to jsem byla upozorněna, takže mě to nijak neděsilo. Oči byly podrážděné a světloplaché, to částečně vyřešily sluneční brýle, ale ještě lepší terapii na podrážděné oči po operaci je líbání, můžu vřele doporučit :-) …máte zavřené oči (nedráždí Vás světlo) a na víc vnímáte příjemné pocity a lehce zapomenete na to, že jste ještě před chvíli leželi na operačním stole. :-) 
První tři dny po operaci jsem měla nepatrně smíšené pocity. Nemohla jsem si zvyknout, že už nemusím ostřit. Bylo to stejné jako když dostanete nové brýle a chvíli si zvykáte, že přes ně vidíte jinak než jste zvyklí. Nyní mám téměř 3 týdny po operaci a konečně si po těch letech užívám ostrého vidění. Hlavně při večerní jízdě autem to je úplně super, neměla jsem tušení, že se dá takhle večer vidět. A taky jsem byla mile překvapena, když jsem na televizi viděla stav hokejového utkání a nemusela kvůli toho, jako obvykle, vstávat a jít se podívat blíže. A pro mě, jako pro ženu, to má ještě jeden pozitivní přínos navíc…díky operaci, vrásky na čela a kolem očí budu mít tehdy až budu mít na ně nárok. Už si je nemusím předčasně tvořit neustálým doostřováním a mračením se na všechno co jsem potřebovala vidět. Letos se obzvlášť těším na jarní teplé dny a přeji Vám všem, kteří čtete tyto řádky, aby i pro Vás byly tak barevné, ostré a krásné jako budou pro mne…

V březnu 2008 jsem se rozhodla k důležité změně v mé vizáži a chtěla si nechat odstranit dioptrie. Nejbližší volné dubnové termíny a k tomu velkou ochotu nabídla Vaše klinika v Č.Budejovicích a byla jsem moc spokojená. 
Pracuji ve službách a opravdu jejich přístup od prvního telefonu až k poslední kontrole byl velice profesionální - jak pana primáře MUDr. Chodury, paní recepční, tak sestřiček asistentek-rozkapávaček:-))) 
Vaši kliniku budu rozhodně doporučovat a přeji mnoho dalších úspěchů a spokojených pacientů. Děkuji vám za ohromnou svobodu, kterou jsem svým rozhodnutím a Vaší pomocí dosáhla, a zdravím z Mariánských Lázní.

Věnuju se sportu – bylo mi nepříjemné a dost mě omezovalo nosit brýle a čočky. Vždy byly nedílnou součástí mých zavazadel na všech závodech fyziologický roztok a sada čoček. 
Tento způsob, jak se jich zabavit mi přišel nejlepší. Po operaci se stalo přesně to, co jsem očekával – začal jsem vidět i bez brýlí. Ráno se vzbudím a hned vidím, což se nestávalo. Je to super pocit absolutně toho nelituju. 
První den po operaci byl nepříjemný, ale dostal jsem kapky a prášky na spaní. Tak to jsem zaspal. Až po zákroku laserem jsem se mohl začít naplno soustředit na výkon a ten šel rapidně nahoru. 
V roce 1997 jsem stanul v běhu na 400 m překážek na 1. místě evropských tabulek a osmém místě na světě, co víc dodat…?

Nikdy jsem brýle nechtěl nosit, protože mi vadily při sportu a tancování. Tak jsem je jednoduše nenosil. Později se mi začal zhoršovat zrak, a tak jsem měl dvě možnosti, buď se trápit každé ráno a večer s kontaktními čočkami, a nebo podstoupit zákrok laserem a nemít problémy s očima a prostě dobře vidět! Byla to skvělá volba.

Měl jsem samozřejmě trošku strach, přece jen jsem si byl možná více vědom všech možných komplikací operačních i pooperačních. Operaci jsem si navíc maličko vymyslel sám, přes relativně dobrou zrakovou ostrost jsem měl obraz lehce rozplývavý, málo kontrastní, zašedlý, barevně jiný. Při čtení jsem musel odpočívat. 
Nyní vidím do dálky i bez korekce velmi dobře, do blízka rovněž a s malou korekcí „dělám rekordy”. Potíže žádné a pochlubím-li se, že jsem třetí den po operaci štípal dřevo, jen “podrazím” vaše správně doporučované rady pro chování po operaci. Jsem maximálně spokojen, ještě jednou vám všem mnohokrát děkuji a dovolím si prohlásit, že přístup celého týmu Evropské oční kliniky Lexum, postup i výsledky snesou plné absolutorium. Všem moc děkuji.

„Vyšší sebevědomí a pocit, že opravdu vypadám lépe.“ 
Ing. arch. Hana Kotoučová podstoupila v krátké době hned dvě různé operace očí. Nejdříve jí byla odstraněna krátkozrakost, to však odhalilo šilhavost. Druhá operace už přinesla zvýšené sebevědomí a lepší pocit. 
Kdy se u vás šilhání prvně objevilo a v čem vás omezovalo? 
Zhruba ve čtyřech letech po prodělané spále a krátce na to spalničkách. Jako dítě jsem až do první třídy musela nosit brýle a okluzor, to mi vadilo, bála jsem se, aby se mi děti nesmály. Brýle jsem časem přestala nosit a na šilhání zapomněla. Ale kolem puberty jsem je opět musela začít nosit kvůli krátkozrakosti, která se postupem let zhoršovala. 
Jak jste svoji vadu řešila? 
Vadu jsem vlastně vůbec neřešila, protože jsem silné brýle prakticky neodkládala a měla pocit, že to za nimi není moc vidět. Vzpomínám si, že jsem se zajímala o kontaktní čočky, ale při vyšetření mi bylo sděleno, že šilhání bude při jejich nošení velice patrné. Tím mi byla vada nepříjemně připomenuta. Až poté, co jsem podstoupila laserovou operaci krátkozrakosti a brýle přestala částečně nosit, byla vada na světě. O možnosti jejího odstranění jsem byla informována na klinice v rámci laserové operace. Tehdy jsem ji začala silně vnímat a rozhodla se pro další oční operaci. 
Jak se váš život po operaci šilhavosti změnil? 
Obě operace proběhly během půl roku. Já sama vnímám spíš snížení dioptrií a skutečnost, že brýle nemusím stále nosit. Odstranění šilhání vnímá především moje okolí, a já se tak cítím lépe. Ať už je to vyšší sebevědomí, nebo pocit, že opravdu vypadám lépe. 
Jaké jste měla z operace strabismu pocity? 
Rozhodně pro mě byla operace strabismu nepříjemnější než laser. Už proto, že je prováděna v anestézii a rekonvalescence probíhá pomaleji, než jsem si představovala. Přesto jsem moc ráda, že jsem operaci absolvovala. Zřejmě nikdy není pozdě, ale měla jsem ji podstoupit mnohem a mnohem dříve!