Vážení, při příchodu k Vaší klinice vítá pacienty nápis "Uvidíte svět, jaký je". Domnívala jsem se , že je to jen líbivé heslo, ale musím konstatovat, že po operaci šedého zákalu provedeném paní přednostkou doc. MUDr. Drahomírou Barákovou, CSc. se s touto proklamací ztotožňuji. 
Petřínská rozhledna už pro mě není rozmazaným vykřičníkem, vidím, že věž u Mánesa je z cihel a na Pražském hradě rozeznám okna. Je to úžasné a já Vaší klinice moc a moc děkuji za odbornou péči. 
S ochotou a trpělivostí se klient setkává už při vstupu do "modrého domečku" ve Višňové ulici v Praze-Krči od pracovnic v recepci i při následných prohlídkách a vyšetřeních. Jsem vděčná p. MUDr. Darině Bujalkové, která mě velmi podrobně seznámila s postupem operace a doporučila vhodný implantát. 
Vlastní zákrok pak byl dílem šikovných rukou paní docentky Barákové a její vynikající erudice a špičkových schopností. Přála bych všem pacientům, aby se při řešení zdravotních problémů setkávali s takovými profesionály, jací pracují u Vás, a to jak po odborné, tak i lidské stránce.

Vážený pane primáři, chci Vám touto cestou poděkovat za perfektní provedení operací šedého zákalu mých obou očí, které jsem u Vás podstoupila v červenci a srpnu t.r. Výsledek je fantastický. Pravým okem jsem neviděla víc než na 2 metry a teď skoro nepotřebuji brýle. Přečtu téměř nejmenší písmena na optotypu (před operaci jsem nerozeznala to největší). Velmi mi to zpříjemnilo život. Považuji to za komfort a luxus. 
Ještě jednou Vám velice děkuji. Přejí Vám jen spokojené pacienty, mnoho úspěchů v práci, zdraví, štěstí lásku, klid a hlavně ať jste fit. Srdečně zdraví Ing. Milena Davidová

Vážená paní primářko, pokládám za svou povinnost poděkovat Vaší klinice za péči, kterou jste mně věnovali. Především můj velký dík patří prof. Dr. Rozsívalovi, který mě operoval šedý zákal obou očí (3.6. a 6.7.05) . p. prof. Dr. Krausovi, pí. Dr. Zapletalové, pánům doktorům anesteziologům a všem sestrám, které se mně věnovaly. Podle vyjádření mé oční lékařky pí. Dr. Beránkové jste měli se mnou velkou práci. Přeji mnoho dalších úspěchů!

„Člověk ani nemusí vědět, že šilhá.“ 
Paní Ivana Harangozová začala šilhat až ve svých 42 letech, před tím jen nosila brýle na dálku. Jenomže špatně kompenzovaná vada propukla naplno a život se rázem naplnil spoustou nepříjemností. Pomohla až operace. 
Kdy se u vás šilhání prvně projevilo? 
Zhruba po čtyřicítce jsem zatoužila nechat si laserem vyspravit oční vadu, protože se mi zrak neustále zhoršoval – na jednom oku jsem sice měla jen tři čtvrtě dioptrie, ale na druhém pět. Ještě před operací jsem se pokoušela problém korigovat čočkami. Najednou jsem tedy začala vidět ostře na obě oči, což sice nějakou chvíli fungovalo, ale můj mozek posléze situaci nezvládl a oba dva obrazy oddělil. 
Jak se tím změnil váš život? 
Je to velký nápor zejména na psychiku. Představte si, že s někým mluvíte a on se najednou začne otáčet, protože si myslí, že se díváte na někoho jiného, kdo stojí za ním nebo přichází. Oči jsem sice mohla udržet rovně, ale musela jsem na to neustále myslet, takže další problémy jako bolesti hlavy nebo neustálá únava na sebe nenechaly dlouho čekat. 
Jaké konkrétní problémy to přineslo? 
V první řadě je to společenský problém. Oči přeci jenom tvoří podstatnou část vašeho výrazu, a pokud je s nimi cokoli v nepořádku, ovlivňuje to, jakým způsobem vás vnímají ostatní. Pokud nepanuje na pracovišti naprosto přátelská atmosféra, může se taková vada stát terčem nepříjemných útoků. Například se za vašimi zády ozve: ‚Kdyby ses dobře dívala, tak by se to nestalo…‘, což opravdu zabolí. Pak je tu problém samotného vidění, respektive ztráty prostorové orientace. Nemusí se jednat o žádné komplikované činnosti, jako je třeba řízení auta, ale i obyčejná chůze ze schodů nebo z kopce se může stát hororem. Najednou stojíte s nohou ve vzduchu a nejste schopný bezpečně rozpoznat, kam ji máte položit. Ztráta prostorového vidění byl taky jeden z mála příznaků, který se objevoval už dříve. 
Můžete uvést nějaký příklad? 
Při studiu na umělecké škole jsem neměla sebemenší problém při kreslení portrétů nebo krajinek, ale málem jsem propadla při sochařině, protože mi chyběla potřebná perspektiva. Totéž při sportech – smeč ve volejbale nebo tenise se podařila jen málokdy, stejně jako odpal míčku při golfu. Při všem je totiž nutné si uvědomit vzdálenosti a pozici objektu v prostoru. Člověk si pak o sobě myslí, že je nemehlo, ale jen špatně vidí. 
Snažila jste se svou situaci nějak řešit? 
Moje kroky tehdy vedly na dětskou strabologickou ambulanci v nemocnici na Karlově náměstí. Základní test byl celkem jednoduchý: člověk se dívá jakoby do dalekohledu, kde by měl vidět panenku v brance. Jenomže já viděla jen jedno, nebo druhé. Diagnóza byla jasná – skrytá šilhavost. Sice jsem se s ní narodila, ale až do mých dvaačtyřiceti nebyla vůbec poznat. Řešila jsem to prizmatickými skly, neboli hranoly – to jsou taková tlustá a nevzhledná skla v brýlích. Pořádně jsem to obrečela, protože mi nedoporučovali ani laserovou operaci, aby se postavení očí ještě dál nezhoršilo. Brýle mi alespoň pomohly do té míry, že mě přestala bolet hlava. 
Dnes takové brýle nemáte a ani se nedíváte nikam jinam… 
Dnes, s odstupem času, je to až úsměvná historka, jen si představte tu situaci: hledala jsem novou práci a na pohovor do oční kliniky Lexum jsem přišla s takovými brýlemi… I přesto jsem práci získala, a seznámila se tak s doktorkou Flemrovou, která mi ukázala, že situace není tak beznadějná, jak se zdála být. 
Měla jste strach z operace? 
Dlouho jsem operaci odkládala, ovšem potom jsem blíže poznala doktorku Flemrovou a zjistila, jakou opravdovou kapacitou v této oblasti je, strach pomalu mizel. Nakonec mezi rozhodnutím a operací neuplynul ani týden. 
Jak to celé probíhalo? 
Veškeré obavy byly zbytečné, protože jsem absolvovala jen první část operace v narkóze kvůli změnám v anatomii oka - proto jsem nebyla vhodnou kandidátkou na metodu nastavitelných stehů. Nebylo by to ale ani potřeba, protože hned první operace se povedla na výbornou. 
Pamatujete si první pocity po probuzení? 
Jestli myslíte něco takového, že vám sundají obvazy a vy rázem uvidíte vše ostře a jasně, tak to se nedostavilo, protože člověk má opuchlé oči. Ale když jsem pak doma ležela v posteli a v pokoji běžela televize, najednou jsem si uvědomila, že na ni dobře vidím, aniž bych měla nasazené brýle. Ten pocit štěstí je nezapomenutelný.

„Vyšší sebevědomí a pocit, že opravdu vypadám lépe.“ 
Ing. arch. Hana Kotoučová podstoupila v krátké době hned dvě různé operace očí. Nejdříve jí byla odstraněna krátkozrakost, to však odhalilo šilhavost. Druhá operace už přinesla zvýšené sebevědomí a lepší pocit. 
Kdy se u vás šilhání prvně objevilo a v čem vás omezovalo? 
Zhruba ve čtyřech letech po prodělané spále a krátce na to spalničkách. Jako dítě jsem až do první třídy musela nosit brýle a okluzor, to mi vadilo, bála jsem se, aby se mi děti nesmály. Brýle jsem časem přestala nosit a na šilhání zapomněla. Ale kolem puberty jsem je opět musela začít nosit kvůli krátkozrakosti, která se postupem let zhoršovala. 
Jak jste svoji vadu řešila? 
Vadu jsem vlastně vůbec neřešila, protože jsem silné brýle prakticky neodkládala a měla pocit, že to za nimi není moc vidět. Vzpomínám si, že jsem se zajímala o kontaktní čočky, ale při vyšetření mi bylo sděleno, že šilhání bude při jejich nošení velice patrné. Tím mi byla vada nepříjemně připomenuta. Až poté, co jsem podstoupila laserovou operaci krátkozrakosti a brýle přestala částečně nosit, byla vada na světě. O možnosti jejího odstranění jsem byla informována na klinice v rámci laserové operace. Tehdy jsem ji začala silně vnímat a rozhodla se pro další oční operaci. 
Jak se váš život po operaci šilhavosti změnil? 
Obě operace proběhly během půl roku. Já sama vnímám spíš snížení dioptrií a skutečnost, že brýle nemusím stále nosit. Odstranění šilhání vnímá především moje okolí, a já se tak cítím lépe. Ať už je to vyšší sebevědomí, nebo pocit, že opravdu vypadám lépe. 
Jaké jste měla z operace strabismu pocity? 
Rozhodně pro mě byla operace strabismu nepříjemnější než laser. Už proto, že je prováděna v anestézii a rekonvalescence probíhá pomaleji, než jsem si představovala. Přesto jsem moc ráda, že jsem operaci absolvovala. Zřejmě nikdy není pozdě, ale měla jsem ji podstoupit mnohem a mnohem dříve!

„Viditelné šilhání je pryč!“ I paní Ing. Zdeňku Křížkovou šilhání omezovalo v životě – špatný pocit, dvojí vidění, nízké sebevědomí… To vše odstranila operace strabismu vedená MUDr. Věrou Flemrovou. 
Kdy se u vás poprvé objevila šilhavost a jak jste vadu řešila? 
Bylo to zřejmě po malé mozkové příhodě před dvěma lety. Postižené oko jsem pak mhouřila. 
Jak vám šilhavost zasahovala do života? 
Viděla jsem dvojitě, bylo to velmi nepříjemné. 
Jak se cítíte po operaci strabismu? 
Vidění je úplně v pořádku, jen mi dalo práci překonat zlozvyk mhouření postiženého oka. 
Jaký byl první okamžik, když jste zjistila, že lépe vidíte a nešilháte? 
Velmi dobrý! Hned po operaci bylo vidění bez problémů, navíc jsem šťastná, že viditelné šilhání je pryč.

Život mi komplikovaly: silná krátkozrakost i dalekozrakost. Měl jsem brýle na běžné nošení, na čtení, k práci na počítači a neustále jsem je musel střídat podle toho, co jsem zrovna dělal. Neuvěřitelně mne to obtěžovalo. Proto jsem se rozhodl v době, kdy již moderní technologie umožňují kvalitní a bezpečnou redukci těchto problémů, pro rychlé a účinné řešení. 
Z nabídky zdravotnických zařízení jsem si vybral Evropskou oční kliniku Lexum a udělal jsem dobře. Velmi se mi zamlouval individuální přístup k pacientům ze strany veškerého personálu počínaje recepčními, přes sestřičky až po lékaře. MUDr. Ventruba si mne doslova získal způsobem, jímž mi velmi precizně a podrobně vysvětlil celou proceduru zákroku, a to jak z pacientského pohledu, tak z hlediska technologií, což mne velmi zajímalo. Pak to šlo ráz na ráz a než jsem se nadál, byl zákrok za mnou a já viděl, jako nikdy před tím. Jsem velmi spokojený a lituji jen toho, že tyto možnosti nebyly již před lety, kdy jsem byl podstatně mladší!

Brýle jsem nosil vlastně celý život. I když jsem byl na ně zvyklý, tak mne obtěžovaly. Laserová operace před 15 lety problém vyřešila, ale před časem přišel šedý zákal. Ztrácel jsem jistotu hlavně při řízení auta za ztížených podmínek. To byl hlavní impuls k podstoupení zákroku, kterého jsem se díky předchozí zkušenosti vůbec nebál a měl stále důvěru k profesionalitě kliniky Lexum. A ta se mi opět potvrdila. Problematiku jsem si předem nechal vysvětlit známou oční lékařkou. Od první chvíle po zákroku jsem velmi spokojen. Naplnil má očekávání a můžu jej každému, ještě váhajícímu, na klinice Lexum vřele doporučit.

Chtěla bych poděkovat za perfektní a profesionálně odvedenou operaci, kterou jsem na Vaší klinice podstoupila. Velmi si cením opravdu lidský přístupu lékařů a dalšího personálu, jak v recepci, tak i sestřičkám. 
S operací jsem moc spokojená. Jak jsem řekla: „Stal se zázrak!“ Po zákroku Katarakta premium jsem zase krásně viděla již tentýž den večer. Operaci prvého oka jsem podstoupila 23. února 2012. Za týden jsem se rozhodla i pro operaci druhého oka, protože jsem s naprostou jistotou věděla, že bude opět perfektně zvládnuta. 
Cením si velice trpělivosti a lidského přístupu paní doktorky MUDr. Martiny Veselé, která mi trpělivě vysvětlila podrobnosti o tom, jaký zákrok mi bude proveden, jak bude probíhat a jaký mám očekávat výsledek. Na mé dotazy jsem dostávala velice jasné a konkrétní, pro mě jako pacienta neodborníka srozumitelné, informace. 
Před operací jsem měla veliké obavy, ale ty byly naprosto zbytečné. Všechno je v naprostém pořádku a já se můžu těšit z krásného vidění. Přístup k nám pacientům na Evropské oční klinice Lexum je opravdovým VZOREM pro všechny ostatní.

Chtěl bych alespoň tímto poděkovat za operaci šedého zákalu, kterou jsem podstoupil na brněnské klinice Lexum. Od operace se mi změnil svět. Svůj ostrozrak mohu nyní patřičně využít jak ve své práci, tak ve volném čase při rybaření, chalupaření a hlavně mé velké lásce automobilismu. 
Péče, která mi byla věnována, je na úrovni, která se nedá srovnat s žádným zdravotnickým zařízením, které jsem kdy využil. Přístup sester je na vysoké úrovni. Jsou příjemné a vysoce kvalifikované. Musím zdůraznit velice lidský přístup MUDr. Jakuba Ventruby, Ph.D., který tento zákrok provedl. 
Jsem nadmíru spokojen a přeji mnoho úspěchů v další práci, která je opravdu na zahraniční úrovni. Díky za vaši péči.

K zákroku mne definitivně nasměroval rozhovor s paní, která je o něco starší než já a měla stejné problémy s viděním. Pochvalovala si, jak po zákroku dobře vidí jak na dálku, tak na blízko. Brýle vůbec nepotřebovala. Doporučila mi, abych neváhala. 
Bezprostředně po zákroku mi bylo výborně, žádné bolesti. Již večer jsem mohla sledovat televizi a dokonce i číst. Následné dny byly prostoupeny nádherným pocitem, po dvaceti letech s brýlemi jsem se mohla bez problémů nalíčit a ráno nehledat brýle. Hrát a mazlit se s vnoučaty bez obav, že mi brýle rozbijí, nebo že je poraním. Je toho více, můj život je nyní úplně jiný. Nyní vidím lépe, než jsem viděla s brýlemi. Zkrátka, kdo brýle nenosí, nepochopí! 
Všem, kteří zatím váhají, bych vzkázala, ať se nebojí a podstoupí tuto operaci, je to zázrak. Peněz ať nelitují, protože za brýle vydají daleko více. Jsem přesvědčena, že po zákroku budou vidět ještě lépe, než s brýlemi. 
S péčí na Evropské oční klinice Lexum jsem byla velmi spokojená. Oceňuji profesionální přístup k pacientům, vstřícnost, trpělivost, ochotu. Měla jsem pocit, jako by tam všichni zaměstnanci byli jen pro moji osobu. Kliniku bych jednoznačně doporučila. Již jsem pár známých přesvědčovala, je to jen otázka času. Moc děkuji celé Vaší klinice, podařilo se Vám splnit mi životní sen, nenosit brýle. Přeji hodně spokojených pacientů a všem zaměstnancům samé příjemné dny.

Před dvěma dny uběhl rok od operace mých očí a já bych chtěl Evropské oční klinice Lexum poděkovat za návrat mezi „normální“ lidi. 
Zákrok jsem podstoupil proto, abych mohl opět fungovat bez brýlí, neboť brýle jsem měl skoro všude. A to mám na mysli pouze místa, kde jsem brýle nechával úmyslně. Cítil jsem obrovský hendikep, ať již v zaměstnání při využívání informační a výpočetní techniky, telefonování, psaní zpráv SMS a podobně, tak i v soukromém životě při sportování a běžných všednostech, jako bylo nalezení správného místa v divadle dle vstupenky, či prohlédnutí jídelního lístku. 
A tak jsem se definitivně odhodlal a podstoupil zákrok na obou očích. S péčí na klinice jsem byl maximálně spokojen. Jsem pracovně velmi vytížený, a proto si zbytečné čekání v ordinaci nemohu dovolit. U vás jsem se s něčím podobným nesetkal. Domluvené časy byly vždy dodrženy a v případě, že jsem potřeboval upřesňující informace, či jsem měl dotaz, dostalo se mi dokonalého servisu i telefonicky. O vzorné péči při předoperačním i pooperačním vyšetření a při operaci samotné ani nemusím psát, byla stoprocentní. 
A jak jsem se cítil po operaci? Výborně! Asi měsíc po operaci, jsem sice cítil nadměrnou únavu očí a měl drobné problémy, které mi působilo ostřejší světlo, a musel jsem nosit sluneční brýle, ale tento problém odezněl během následného měsíce a dnes již sluneční brýle nasazuji zcela výjimečně. Je mi 63 let a vidím jako mladík. Na tom má zásluhu vaše klinika. Moje hodnocení tedy nemůže být jiné než jednička s hvězdičkou. Přál bych nám pacientům, aby takto fungovalo každé zdravotní zařízení v ČR. Ještě jednou děkuji.

Moji operaci šedého zákalu provedl MUDr. Fučík, kterému i nyní moc děkuji, že mně vrátil zrak, abych mohl vykonávat moji práci, která se neobejde bez PC, a vnímat všechny krásy života. 
Rád bych Vám dovyprávěl svůj „operační“ akční příběh. Vše na Vaší klinice probíhalo dobře, ale protože jsem citlivý na kapání do oka, které nezvládá ani moje manželka, která má jinak velkou trpělivost, při rozkapávání před operací hodně roztoku nepřišlo tam, kam patří - do oka, ale na tvář A to kvůli mému nešťastnému přivírání víček, kterého se už nezbavím. V předpokoji, kde jsem čekal s ostatními pacienty oddělen pouze závěsem, jsem musel vyslechnout od dvou dam „čekatelek“ hrůzostrašné historky z operací NIKOLI VŠAK Z VAŠÍ KLINIKY. Můj soused to nevydržel a křikl na ně trochu hrubě: „Ženský ukecaný, nechte těch katastrofických řečí!“ A byl klid a já byl v pohodě. 
Při vstupu na operační sál se mi představil můj operatér. Ptal se, zda si přeji seznámit s průběhem operace. To jsem odmítnul, protože jsem věděl vše z Vaší skvělé prezentace www. Tak mne předal do laskavé péče anesteziologa. Ten se rovněž představil, uložil mne do křesla a zeptal se: „Jak se Vám leží?“ Já chtěl být vtipný a tak jsem odvětil: „Takhle dobře jsem ještě neležel.“ Asi to moc vtipné nebylo. Pan doktor mi na to v žertu odvětil: „Tak já Vám taky něco povím, abyste nám tady nezůstal.“ A už to bylo! Neustál jsem to, ač jsem se usilovně snažil. Přestože nejsem žádný strašpytel a věděl jsem i z absolvovaného studia University 3V, obor psychologie, že se dá správným dýcháním navodit pohoda a při zákroku spolupracovat, neustál jsem to a vnitřně byl rozhozen. Operatér to zjistil a řekl: „Uvědomujete si, že se jedná o mikrooperaci?“ Uvědomoval, ale přesto jsem se pohnul. V tu ránu bylo na sále více doktorů. Zákrok proběhl a operující pan doktor mne poslal domů. 
Celou noc jsem doma přemýšlel, jak to vše dopadne. Druhý den mi při kontrole pan doktor Fučík sundal obvaz a já viděl. Byl jsem šťastný jako blecha. 
Děkuji za přístup celého kolektivu lékařů vedeného MUDr. Fučíkem, příjemnému personálu, sestřičkám. Je to příjemný pocit v mých létech znovu vidět a nebýt obtěžován negativními vlivy šedého zákalu. Dokonce i drobné detaily při projektování, pozorování přírody atd. MOC A MOC DĚKUJI.

Rád bych poděkoval paní doktorce Flemrové a celému týmu Evropské oční kliniky Lexum v Praze. 
Na podzim 2012 mi byl operován strabismus zbůsobující dvojité vidění. I když jsem byl předtím již jednou neúspěšně operován ve VFN v Praze, tak díky metodě nastavitelných stehů znovu dobře vidím a nemusím nosit prismatické brýle. 
Jako vrcholový sportovec jsem velmi často vystaven extrémním podmínkám a jsem moc rád, že už nemusím řešit prismatickou korekci, která mě ve sportu i v životě výrazně limitovala. Děkuji za profesionální péči, ochotu a spolupráci.

Nosila jsem brýle od svých deseti let. Na brněnské klinice EOK Lexum, kam jsem nastoupila v roce 2011 jako recepční, jsem se setkávala se spokojenými klienty po operaci očí prakticky denně. Komunikuji s přicházejícími klienty, kteří uvažují o zákroku, jenž by je zbavil závislosti na brýlích. Já, s brýlemi, jsem si s nimi povídala o tom, jak to bude pro ně krásné obejít se v životě bez brýlí… To mě docela vnitřně trápilo. Byl to jeden z prvních momentů, kdy jsem začala o operaci uvažovat a nakonec jsem se pro zákrok skutečně rozhodla. 
Při samotném zákroku (výměna nitrooční čočky) jsem téměř nic necítila, bolesti se nikdo nemusí obávat. Před operací mi oko znecitlivěli kapkami. Při operaci se mnou operatérka, v mém případě paní docentka Skorkovská, mluvila, dávala mi pokyny, kam se dívat, co bude následovat. Vzpomínám si, jak jsem během zákroku viděla barevná světýlka, jež se různě shlukovala a přesouvala z místa na místo - připomnělo mi to trochu pohled do dětské hračky „krasohled“. Po 15 minutách operace skončila. Druhý den ráno po zákroku jsem najednou viděla, co všechno vidím… například z okna nápis na padesát metrů vzdáleném prodejním stánku, který jsem přečetla! 
Na závěr bych moc ráda poděkovala celému týmu brněnské kliniky Lexum.

Kontaktní čočky, jež se mi zprvu zdály jako dobré řešení, se brzy začaly prodražovat, začaly mi dráždit oči a když jsem vloni ve Španělsku dostala do očí infekci a utratila nemalé peníze za místního očního lékaře a léky, bylo rozhodnuto. 
Chtěla jsem již trvalé řešení. Podstoupila jsem implantaci nitroočních kontaktních čoček a získala jsem najednou na větší svobodě, hloubce, pestrosti mého života… a začala jsem si opět užívat řízení automobilu! Posílám velké poděkování lékařům z pražské kliniky Lexum.

I po několika měsících od operace si stále ještě sundávám a nasazuji imaginární brýle, které se mi většinou houpaly na třech šňůrkách na krku. Měla jsem dokonce troje. Na dálku, na čtení a na počítač. Nejhorší to bylo v autě. Při jízdě jsem si nestačila přendávat brýle, takže jsem řídila pochopitelně s brýlemi na dálku. Na tachometr jsem ještě docela viděla, má velká čísla, ale když jsem si chtěla třeba nastavit větrák nebo topení, neviděla jsem nic. Nechala jsem si udělat velmi drahé multifokální brýle, ale bohužel mi nevyhovovaly. 
Už jsem nechtěla nic riskovat, ani finančně, a rozhodla jsem se pro implantaci trifokálních čoček, které mi vyřešily vidění jednou provždy. Dnes již mohu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Vidím všechno, na jaře si užívám práci na zahrádce, řídím s pocitem jistoty a přečtu i malé cedulky na zboží.

Před zákrokem jsem musel vždycky při čtení chvíli čekat, než se oči zaostřily a teprve potom jsem mohl číst. Při jízdě na kole jsem musel nosit brýle na dálku. Teď mám jen sluneční a nové fešácké sportovní brýle na kolo. 
Jsem rád, že společně s operací šedého zákalu se dá vyřešit i tento komfortnější způsob, kdy se člověk zbaví i dioptrických vad. Hned druhý den po kontrole jsem mohl odjet autem domů. Viděl jsem ostře prakticky ihned. Je to krásný pocit. Je pravda, že jsem ale ještě první týden po zákroku stále hledal brýle. Ale pak mě to již přešlo. Jedny brýle jsem hodil do koše ještě na klinice a druhé doma. Na nic jsem nečekal…

Po operaci vidím bezvadně na čtení i písmo na malých lékovkách, na dálku jen o malinko hůře, ale co bych vůbec chtěla, když jsem nosila 45 roků brýle. Na pravém oku jsem bez brýlí nepřečetla největší písmeno L a 35 roků jsem si musela kapat oční kapky. 
Díky příjemnému personálu na recepci počínaje, přes sestřičky až po všechny lékaře kliniky Lexum, a zejména díky panu doktorovi Cholevovi se teď dívám bez problémů na to, jak je svět krásný.

Nikdy jsem nechtěla nosit brýle, prostě mi vadily. Nosila jsem kontaktní čočky, protože se v nich dalo tancovat. Brýle by mi prostě uletěly. Čočky mně nějakou dobu vyhovovaly, ale někdy jsem mívala podrážděné oči a byla s nimi pořád nějaká práce. O čočky se musíte starat. Kupovat stále nějaké roztoky, nosit s sebou čočky náhradní, co když vám v práci čočka vypadne. Ideální to nebylo. Rozhodla jsem se proto s čočkami skoncovat. 
Kdybych věděla, jaký zákrok skutečně bude, doslova bych si celou operaci užívala. Byl to úplný koncert barevných světel a efektů. Jsem velmi ráda, že mi paní doktorka navrhla řešení monovision. To znamená, že mám jedno oko odlaserované na nulu a vidím skvěle do dálky. Na druhém mám – 0,75 dioptrií, a proto vidím výborně i na čtení. To, že mám na každém oku jiné dioptrie, mi vůbec nevadí, nevnímám to. V mém věku už lidé obvykle potřebují brýle na čtení. Ještě jednou chci všem poděkovat.

Někdy před padesátkou jsem začala nosit brýle denně, ale už předtím jsem je měla na čtení. Hlavně pro dabing, abych dobře viděla na pusu zahraničním hercům, které jsem namlouvala. Bez brýlí jsem se opožďovala. Když jsem začala potřebovat i ty na dálku, na jevišti vznikaly dost legrační situace: třeba když jsem vešla na jeviště a měla dvoje brýle na hlavě. 
Hned po operaci jsem viděla snad i jednotlivé řasy na kolemjdoucích. Problémy s brýlemi mi odpadly díky šikovným lékařům v Lexum.