Brýle jsem začala nosit v 7. třídě základní školy – pouze při vyučování. Během let se z 0,5 D stalo 6 D a brýle jsem nakonec odkládala až po ulehnutí do postele, protože bez nich bych se do ní nemusela, obzvláště za šera, trefit bez úrazu. Čočky jsem snesla na pár hodin denně, často za cenu podrápaných očí, ačkoli se považuji za celkem zručnou bytost. Ale třeba potápění by pro mě bez čoček vůbec nemělo smysl.
O operaci jsem věděla už dlouho, ale posledním impulsem pro mě byla cena nových obrouček se skly 6,25D, když se staré staly obětí času. Nedejbože, kdybych si chtěla pořídit ještě náhradní.
Následoval průzkum mezi mými vlastními pacienty (jsem praktická lékařka), mým očním lékařem a mými známými. Všichni se jednomyslně shodli – nejlepší je Evropská oční klinika Lexum. Přesto mě příjemně překvapilo velmi milé a profesionální chování naprosto veškerého personálu. Vše mi bylo do detailů vysvětleno, nad žádným z mých dotazů se nikdo nepozastavil.
Na operaci samu nemám žádné negativní vzpomínky, částečně i proto, že trvala velmi krátce. Změnu jsem zaznamenala ihned, ale nikdy nezapomenu na první ráno po operaci, kdy jsem stála v absolutním úžasu na balkoně a dívala se do kraje. Rozeznala jsem nejen křoví od louky, ale i větve, cestičky, listy, barvy květů… Prostě zázrak! Sama jsem se odvezla autem přes město na nádraží, na kontrolu 2. den jsem jela pro jistotu autobusem.
A od té doby vedu jiný život. Poznávám lidi na ulici, mohu nosit sluneční brýle kdykoli se mi zachce, mohu sportovat, u kadeřníka mohu sledovat celý proces „on-line“, nikoli až výsledek, orientuji se i v prostoru úplně vlevo, vpravo, nahoře i dole, který byl dříve za obroučkou… za což patří dík celému týmu Evropské oční kliniky Lexum.