Nosila jsem brýle od svých deseti let. Na brněnské klinice EOK Lexum, kam jsem nastoupila v roce 2011 jako recepční, jsem se setkávala se spokojenými klienty po operaci očí prakticky denně. Komunikuji s přicházejícími klienty, kteří uvažují o zákroku, jenž by je zbavil závislosti na brýlích. Já, s brýlemi, jsem si s nimi povídala o tom, jak to bude pro ně krásné obejít se v životě bez brýlí… To mě docela vnitřně trápilo. Byl to jeden z prvních momentů, kdy jsem začala o operaci uvažovat a nakonec jsem se pro zákrok skutečně rozhodla. 
Při samotném zákroku (výměna nitrooční čočky) jsem téměř nic necítila, bolesti se nikdo nemusí obávat. Před operací mi oko znecitlivěli kapkami. Při operaci se mnou operatérka, v mém případě paní docentka Skorkovská, mluvila, dávala mi pokyny, kam se dívat, co bude následovat. Vzpomínám si, jak jsem během zákroku viděla barevná světýlka, jež se různě shlukovala a přesouvala z místa na místo – připomnělo mi to trochu pohled do dětské hračky „krasohled“. Po 15 minutách operace skončila. Druhý den ráno po zákroku jsem najednou viděla, co všechno vidím… například z okna nápis na padesát metrů vzdáleném prodejním stánku, který jsem přečetla! 
Na závěr bych moc ráda poděkovala celému týmu brněnské kliniky Lexum.