Někdy před padesátkou jsem začala nosit brýle denně, ale už předtím jsem je měla na čtení. Hlavně pro dabing, abych dobře viděla na pusu zahraničním hercům, které jsem namlouvala. Bez brýlí jsem se opožďovala. Když jsem začala potřebovat i ty na dálku, na jevišti vznikaly dost legrační situace: třeba když jsem vešla na jeviště a měla dvoje brýle na hlavě. 
Hned po operaci jsem viděla snad i jednotlivé řasy na kolemjdoucích. Problémy s brýlemi mi odpadly díky šikovným lékařům v Lexum.