Své zážitky z operace na Evropské oční klinice Lexum jsem popsal i v pořadu ČT Diagnóza. První problémy se zrakem přišly s pubertou a s dospíváním. 
Dlouho se mi to dařilo před doktory skrývat, protože jsem měl problémy nejprve jen s pravým okem. Když na to přišlo, při vyšetření jsem švindloval a zachraňoval to levým okem tak, že jsem ho zakrýval méně než jsem měl. Pak už to ale tajit nešlo, protože jsem začal nakonec mít problémy i s levým okem. 
Od takových 15 nebo 16 let jsem tedy začal nosit brýle. Musel jsem je nosit i při sportu, protože jezdit na kole bez brýlí by bylo dost nebezpečné. Pak jsem chvíli nosil čočky, ale zjistilo se, že mým vlastním čočkám nevyhovují. Navíc se pak v pozdějších letech přidal ještě astigmatismus a ani v brýlích jsem neviděl úplně ostře. No a při mém povolání, kdy je při zprávách potřeba zvládnout čtecí zařízení, z toho byly jen samé problémy. 
Průběh operace jsem rozhodně čekal mnohem komplikovanější, myslel jsem, že mě to bude bolet, ale vlastně nejméně příjemné je fixování oka. Člověk je tak zvědavý na to, jak to bude probíhat a všechny ty jednotlivé úkony sleduje, že než se vzpamatuje, je všechno hotové. Na laserové operaci oka je pozoruhodné, že vás okamžitě po zákroku přimějí, abyste vstal a otevřel oči, přestože je instinktivně držíte zavřené. Ten dojem je obrovský, najednou skutečně vidíte se vším všudy. 
Dnes už pracuji a žiji úplně bez brýlí. Zpočátku, s ohledem na image, jsem nosil brýle bez dioptrických skel, ovšem upustil jsem od toho asi po týdnu a i dnes se obejdu úplně bez jakýchkoliv brýlí či čoček.