I po několika měsících od operace si stále ještě sundávám a nasazuji imaginární brýle, které se mi většinou houpaly na třech šňůrkách na krku. Měla jsem dokonce troje. Na dálku, na čtení a na počítač. Nejhorší to bylo v autě. Při jízdě jsem si nestačila přendávat brýle, takže jsem řídila pochopitelně s brýlemi na dálku. Na tachometr jsem ještě docela viděla, má velká čísla, ale když jsem si chtěla třeba nastavit větrák nebo topení, neviděla jsem nic. Nechala jsem si udělat velmi drahé multifokální brýle, ale bohužel mi nevyhovovaly. 
Už jsem nechtěla nic riskovat, ani finančně, a rozhodla jsem se pro implantaci trifokálních čoček, které mi vyřešily vidění jednou provždy. Dnes již mohu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Vidím všechno, na jaře si užívám práci na zahrádce, řídím s pocitem jistoty a přečtu i malé cedulky na zboží.