Ozvala se nám paní Věra Kosinerová, která podstoupila laserový zákrok před 17 lety jako jedna z úplně prvních pacientek oční kliniky Lexum. K zákroku se odhodlala, protože ji brýle opravdu obtěžovaly, byly těžké a silné (-8Dpt), žádná tenčená skla a hezké obroučky, prostě ošklivé. Jak sama říká: „Vadily mi při sportu i při běžné činnosti, mlžily se a neslušely mi. Byla jsem jedna z prvních, které nosily kontaktní čočky, ale ani ty mi neposkytly komfort. 
Ještě dnes vzpomínám na svůj pocit bezprostředně po zákroku, bylo to obrovské štěstí. Skočila jsem ještě na operačním sále panu doktorovi okolo krku, protože jsem ihned lépe viděla. Pak přišla bolest, to již dnešní pacienti neznají, ale i přes to jsem prožívala štěstí. 
Kvalita života se mi změnila zcela zásadně a to asi ve všech oblastech o 1000 %. Zbavila jsem se brýlí a jen litovala, že tato metoda nebyla k dispozici, když mi bylo 20 let. I tak jsem si to ještě užila. 
Pacientům bych vzkázala, ať neváhají ani minutu. Na oční klinice Lexum jsem byla jako v Jiříkově vidění. Byla to tenkrát snad první soukromá klinika u nás. Všude čisto, dostala jsem kávu, personál až neuvěřitelně vlídný. Neskutečné a tehdy dost neobvyklé. Budu lékařům Evropské oční kliniky Lexum až do smrti vděčná za to, že mi umožnili svobodný život bez brýlí a čoček. I přes mé bohaté životní zkušenosti a bolest, kterou tehdejší zákrok přinášel, bych jej podstoupila okamžitě a bez váhání znovu. 
Nyní se chystá podstoupit laserovou operaci očí můj vnuk a samozřejmě se mě přišel zeptat. Co myslíte, že jsem mu řekla?