Reference

Nosila jsem brýle od svých deseti let. Na brněnské klinice EOK Lexum, kam jsem nastoupila v roce 2011 jako recepční, jsem se setkávala se spokojenými klienty po operaci očí prakticky denně. Komunikuji s přicházejícími klienty, kteří uvažují o zákroku, jenž by je zbavil závislosti na brýlích. Já, s brýlemi, jsem si s nimi povídala o tom, jak to bude pro ně krásné obejít se v životě bez brýlí… To mě docela vnitřně trápilo. Byl to jeden z prvních momentů, kdy jsem začala o operaci uvažovat a nakonec jsem se pro zákrok skutečně rozhodla. 
Při samotném zákroku (výměna nitrooční čočky) jsem téměř nic necítila, bolesti se nikdo nemusí obávat. Před operací mi oko znecitlivěli kapkami. Při operaci se mnou operatérka, v mém případě paní docentka Skorkovská, mluvila, dávala mi pokyny, kam se dívat, co bude následovat. Vzpomínám si, jak jsem během zákroku viděla barevná světýlka, jež se různě shlukovala a přesouvala z místa na místo - připomnělo mi to trochu pohled do dětské hračky „krasohled“. Po 15 minutách operace skončila. Druhý den ráno po zákroku jsem najednou viděla, co všechno vidím… například z okna nápis na padesát metrů vzdáleném prodejním stánku, který jsem přečetla! 
Na závěr bych moc ráda poděkovala celému týmu brněnské kliniky Lexum.

Kontaktní čočky, jež se mi zprvu zdály jako dobré řešení, se brzy začaly prodražovat, začaly mi dráždit oči a když jsem vloni ve Španělsku dostala do očí infekci a utratila nemalé peníze za místního očního lékaře a léky, bylo rozhodnuto. 
Chtěla jsem již trvalé řešení. Podstoupila jsem implantaci nitroočních kontaktních čoček a získala jsem najednou na větší svobodě, hloubce, pestrosti mého života… a začala jsem si opět užívat řízení automobilu! Posílám velké poděkování lékařům z pražské kliniky Lexum.

I po několika měsících od operace si stále ještě sundávám a nasazuji imaginární brýle, které se mi většinou houpaly na třech šňůrkách na krku. Měla jsem dokonce troje. Na dálku, na čtení a na počítač. Nejhorší to bylo v autě. Při jízdě jsem si nestačila přendávat brýle, takže jsem řídila pochopitelně s brýlemi na dálku. Na tachometr jsem ještě docela viděla, má velká čísla, ale když jsem si chtěla třeba nastavit větrák nebo topení, neviděla jsem nic. Nechala jsem si udělat velmi drahé multifokální brýle, ale bohužel mi nevyhovovaly. 
Už jsem nechtěla nic riskovat, ani finančně, a rozhodla jsem se pro implantaci trifokálních čoček, které mi vyřešily vidění jednou provždy. Dnes již mohu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Vidím všechno, na jaře si užívám práci na zahrádce, řídím s pocitem jistoty a přečtu i malé cedulky na zboží.

Před zákrokem jsem musel vždycky při čtení chvíli čekat, než se oči zaostřily a teprve potom jsem mohl číst. Při jízdě na kole jsem musel nosit brýle na dálku. Teď mám jen sluneční a nové fešácké sportovní brýle na kolo. 
Jsem rád, že společně s operací šedého zákalu se dá vyřešit i tento komfortnější způsob, kdy se člověk zbaví i dioptrických vad. Hned druhý den po kontrole jsem mohl odjet autem domů. Viděl jsem ostře prakticky ihned. Je to krásný pocit. Je pravda, že jsem ale ještě první týden po zákroku stále hledal brýle. Ale pak mě to již přešlo. Jedny brýle jsem hodil do koše ještě na klinice a druhé doma. Na nic jsem nečekal…

Po operaci vidím bezvadně na čtení i písmo na malých lékovkách, na dálku jen o malinko hůře, ale co bych vůbec chtěla, když jsem nosila 45 roků brýle. Na pravém oku jsem bez brýlí nepřečetla největší písmeno L a 35 roků jsem si musela kapat oční kapky. 
Díky příjemnému personálu na recepci počínaje, přes sestřičky až po všechny lékaře kliniky Lexum, a zejména díky panu doktorovi Cholevovi se teď dívám bez problémů na to, jak je svět krásný.

Nikdy jsem nechtěla nosit brýle, prostě mi vadily. Nosila jsem kontaktní čočky, protože se v nich dalo tancovat. Brýle by mi prostě uletěly. Čočky mně nějakou dobu vyhovovaly, ale někdy jsem mívala podrážděné oči a byla s nimi pořád nějaká práce. O čočky se musíte starat. Kupovat stále nějaké roztoky, nosit s sebou čočky náhradní, co když vám v práci čočka vypadne. Ideální to nebylo. Rozhodla jsem se proto s čočkami skoncovat. 
Kdybych věděla, jaký zákrok skutečně bude, doslova bych si celou operaci užívala. Byl to úplný koncert barevných světel a efektů. Jsem velmi ráda, že mi paní doktorka navrhla řešení monovision. To znamená, že mám jedno oko odlaserované na nulu a vidím skvěle do dálky. Na druhém mám – 0,75 dioptrií, a proto vidím výborně i na čtení. To, že mám na každém oku jiné dioptrie, mi vůbec nevadí, nevnímám to. V mém věku už lidé obvykle potřebují brýle na čtení. Ještě jednou chci všem poděkovat.

Někdy před padesátkou jsem začala nosit brýle denně, ale už předtím jsem je měla na čtení. Hlavně pro dabing, abych dobře viděla na pusu zahraničním hercům, které jsem namlouvala. Bez brýlí jsem se opožďovala. Když jsem začala potřebovat i ty na dálku, na jevišti vznikaly dost legrační situace: třeba když jsem vešla na jeviště a měla dvoje brýle na hlavě. 
Hned po operaci jsem viděla snad i jednotlivé řasy na kolemjdoucích. Problémy s brýlemi mi odpadly díky šikovným lékařům v Lexum.

Zákrok zcela změnil můj život, a jednoduše řečeno, jsem prostě nyní nadšen. Nemusím mít v pohotovosti dvoje brýle, jedny na dálku a jedny na čtení. To, co jsem dříve nepřečetl s brýlemi, přečtu dnes bez brýlí. Ve zdravotní způsobilosti k řízení auta již nemám předepsány brýle, tak jako dříve. Při čtení, například za jasného dne venku, jsem dříve musel komplikovaně přes dioptrické brýle dávat ještě sluneční. Dnes již nemusím. Také při práci na počítači je velmi příjemné nenosit brýle. Rád chodím na houby, dnes již bez brýlí… 
Dříve, když jsem často používal brýle, musel jsem je i často čistit, dnes již nemusím. Také časté hledání brýlí mi odpadlo. Prostě vidím jak za mlada a mí „důchodoví“ vrstevníci jen závidí.
S klinikou Lexum v Táboře jsem byl zcela spokojen, původně jsem šel na odstranění šedého zákalu, ale paní doktorka Markéta Zemanová, které musím moc poděkovat, mi nabídla i řešení dioptrií. Měla se mnou velkou trpělivost, nabídla mi několik variant řešení, ze kterých jsem si jednu vybral, a jsem za to dodnes rád.

Zdravím všechny na klinice Lexum, chtěla bych mít třetí oko, abych mohla ještě chvíli poslouchat pana primáře Martina Fučíka, který má skutečně zlaté ruce. Ještě jednou pozdravuji pana primáře, všechny lékaře a sestry na klinice Lexum. Ze srdce všem děkuji jako vděčná pacientka a přeji všem laskavý a přívětivý nový rok 2019!