Reference

Chci poděkovat všem na oční klinice Lexum, a zejména paní doktorce Magdaleně Vokrojové, za laskavý a profesionální přístup. 
Během půl roku se mi zrak zhoršil o několik dioptrií. Operace jsem se bál, ale po setkání s paní doktorkou mohu všem operaci šedého zákalu na klinice Lexum jenom doporučit. 
Přeji všem na klinice pevné zdraví. Díky vaší péči vidím lépe, než když mi bylo 30.

Chtěl bych vám touto cestou poděkovat, dne 2. ledna 2018 a 9. února 2018 jsem se podrobil operaci šedého zákalu na Praze 4 na oční klinice Lexum. Velice oceňuji vstřícnost a milé jednání se všemi zaměstnanci oční kliniky, se kterými jsem se setkal. Na mé dotazy se mně dostalo vždy vyčerpávající a konkrétní odpovědi, přičemž úsměv zaměstnanců byl samozřejmostí. 
Všem svým kamarádům a známým budu pochopitelně vaši kliniku vřele doporučovat.

Rád bych vám zaslal v krátkosti můj příběh: Byl jsem 8. února 2018 na roční kontrole kvůli diabetu u své oční lékařky na soukromé klinice v Kladně. Během vyšetření mi byl diagnostikován šedý zákal, který jsem do té doby vnímal jen jako zhoršené vidění. Paní doktorka mne odeslala na operaci s tím, že rovnou posílá žádost do Kladenské nemocnice a oni se mi hned ozvou. Skoro měsíc jsem čekal, že se někdo z Kladenské nemocnice ozve, ale nestalo se tak. Proto jsem začal pátrat po jiné možnosti a na doporučení z příbuzenstva v lékařském oboru jsem oslovil přes internet 25.2.2018 vaši kliniku. 

Hned následující den 26.2.2018 ráno mne volala nějaká paní z Lexum a vzhledem k mým nepravidelným službám mne objednala na 17.4.2018 na předoperační vyšetření. Po absolvování tohoto důkladného vyšetření mi byly nabídnuty různé termíny a lékaři na operaci. Vybral jsem si pana Mudr. Němce a termín 4.5.2018. Myslím, že to byla špičková volba. Jeho velmi vstřícný přístup mne až překvapil. 

Druhé oko mi operoval 11.5.2018 a od té doby vidím jako snad nikdy předtím. Skutečně jsem nadšen z práce celého kolektivu pražské kliniky Lexum a hlavně pana Mudr. Pavla Němce. Taková péče o klienta jako u Vás se hned tak nevidí. V současné době doporučuji všem mým známým se stejným problémem, aby se obrátili na kliniku Lexum. 

Ještě jednou děkuji a přeji mnoho tak spokojených pacientů jako jsem já.

Člověk si uvědomí, jak moc potřebuje některé části svého organismu k plnohodnotnému životu, až když mu jejich funkce začne scházet. Mezi nejdůležitější orgány našeho těla patří bezesporu oči. Šedý zákal oční postupně omezoval moje aktivity, prohlubující se ztráta ostrosti vidění, hlavně při sníženém osvětlení, mi čím dále více vadila při práci, ale i při aktivitách mimo zaměstnání. V mém případě to byly hlavně aktivity sportovní, golf a lyžování. Při obou těchto sportech je přesnost vidění buď podmínkou úspěchu, nebo dokonce podmínkou pro snížení rizika úrazu. A to nemluvím o mé zálibě v tomto ohledu nerizikové - houbaření. V šeru lesa se pokles výkonnosti očí projeví naplno. 
Stálé vyměňování brýlí na blízko za brýle na dálku, to dokáže člověka unavit a znepříjemnit mu i jinak pohodové chvíle volna. 
Pro operaci zhoršujícího se šedého zákalu jsem se rozhodovala poměrně dlouho, přece jen, člověk má obavy, aby neztratil i to omezené vidění, které má k dispozici. 
S odstupem času mohu říci, že všechny moje obavy byly zcela zbytečné. Ani výkon sám a pooperační období nebylo zdaleka tak nepříjemné, jak jsem čekala. V současnosti si na nošení brýlí ani nevzpomenu. 
Profesionální a přitom lidský přístup personálu Evropské oční kliniky Lexum na mne udělal hluboký dojem a dokonalý efekt operace jen celkové hodnocení pracovníků kliniky potvrdil. Chtěla bych poděkovat zejména paní primářce MUDr. Holubové a panu profesorovi MUDr. Filipcovi, CSc. za péči, kterou mi věnovali. Evropskou oční kliniku Lexum mohu všem doporučit.

Již záhy po čtyřicítce jsem se stal bezmocnou obětí zlomyslných typografů. Do té doby mi můj zrak mohl oprávněně závidět nejeden rys ostrovid. A najednou byla všechna ta písmenka menší a menší a mé paže při čtení kratší a kratší. Odbojní typografové navíc zcela zlovolně odmítli můj návrh, aby na všechny ty knížky, noviny a časopisy používali pouze velikost palcových titulků. Nakonec mi nezbylo, než se odevzdat do laskavé péče paní oční lékařky. 
Nikdy bych netušil, jaký zázrak dokáží pouhá dvě sklíčka fešáckých brýlí. Pravda, jak šel čas, bylo nutné nahrazoval je sklíčky stále baculatějšími a baculatějšími...
S postupujícím věkem mi však i ten vzdálenější svět začal pozvolna připadat nějak matnější. Před rokem mi moje milá očařka v jedné z našich důvěrných chvilek trávených společně v potemnělé ordinaci vyjevila krutou pravdu. Ani ta nejbaculatější sklíčka už nic nespraví, ty oči by prý potřebovaly důkladnou generálku. Bylo mi jasné (to jediné jsem viděl skutečně jasně!), že tím zřejmě nemá na mysli nějakou ambiciózní vojandu, která to dotáhla až do generálské hodnosti. Prý se mi tam rozjíždí docela slušný zákal, ať jsem rád, že pouze šedý, ale operace mne stejně nemine. Paní doktorka mi snad promine, ale v tu chvíli jsem děkoval Bohu, že se jmenuje Šedová a ne třeba Zelená. Glaukom by byl určitě horší! Přesto jsem vzdoroval ještě dalšího téměř ¾ roku. Až letos v lednu jsem rezignoval.
Vybaven patřičným doporučením vydal jsem se směr oční klinika. Cornea Lexum, cosi mi ten název říkal, dokonce jsem poznal pár podobně postižených, kteří si tamní péči nemohli vynachválit. Lhal bych ale, že bych se vysloveně těšil. 
První šok jsem utrpěl již při vstupním vyšetření. Chvíli jsem váhal, zda nemám utéct. Jako správně protřelý pacient a znalec poměrů našeho zdravotnictví, jsem měl nutkavý pocit, že jsem zabloudil někam, kam opravdu nepatřím. Již samo prostředí připomínalo spíše dobře zavedenou advokátní kancelář nebo recepci nějaké renomované společnosti. Stejně tak jednání všech, s nimiž jsem tehdy přišel do styku. Naštěstí se mne ujala laskavá recepční, takže z mého útěku rychle sešlo. 
Navyklý na přístrojové vybavení mnoha ordinací, kde jsem míval intenzivní dojem, že jsem právě omylem zabloudil do technického na výstavku počátků medicíny, zíral jsem na všechen ten moderní Houston trochu jak Alenka v říši divů. Vlídná sestřička mne doprovázela od jednoho rafinovaného udělátka ke druhému, vše pak vyvrcholilo příjemným „potlachem“ u pana doktora. Nejenže působil velice kompetentně, ale trpělivě mi také vysvětlil vše, co mne čeká a nemine. Po příjemně prožité půlhodince jsem odcházel vybaven termíny operací – nejprve prý oko pravé a téměř přesně po měsíci levé. 
Možná pro kontrast jsem pak musel absolvovat příslušná předoperační vyšetření na běžné poliklinice. Ta mne rychle vrátila opět na zem a do reality. Poctivě jsem si vše vyčekal, včetně herecké etudy obstarožní sestřičky, tážící se dosti nahlas mého spolupacienta, zda „je blbej nebo jen neumí číst“. Dovolil si opravdu hodně – zaklepal na ordinaci před kterou (pro něj nešťastnou shodou okolností) zrovna nikdo nečekal.
Nakonec se tedy přiblížil onen toužebně a zároveň s obavami očekávaný den „D“. Vybaven vším potřebným, dostavil jsem se na adresu Cornea Lexum – operační sály. Hned u recepce mne čekal další šok. Chvíli jsem lehce zaváhal, zda tam náhodou neprobíhá nějaké předkolo soutěže Miss ČR. Proč by ale ode mne ty krásné a sympatické budoucí Missky vyžadovaly lékařské zprávy a vlídně mne doprovázely do jakési „přípravny“!?
Dalších pár desítek minut jsem prožil v příjemné společnosti několika podobně postižených spoluobčanů. Jen občas k nám zavítala víla v bílém. Tu do očka kápla, tam kápla a zas se kamsi vytratila. Sem tam také přivedla nějakého toho odoperance. Člověk by čekal zesinalé jednooké oběti, namísto nich však přicházeli mužíci v nejlepším rozmaru. Nebýt flastrů přes oko, nikdy bych nevěřil, že se právě vrátili – nikoli z Pražského hradu, ale přímo z operačního sálu.
V pravý čas došla řada i na mne. Pan doktor anesteziolog, mi laskavě sdělil, že pro něj bude radostí mne celým zákrokem doprovázet. Pak se mnou chvíli pohovořil i pan chirurg. Záhy jsem pochopil, že právě do jeho rukou se za chvíli svěřím. Nutno přiznat, že se mi dost ulevilo. Nejenže to byl sympaťák, navíc působil velice kompetentně. Doopravdy mne „dostal“ i svou schopností situaci odlehčit kapkou humoru (ani se nedivím, že jsem mu v tom apartním čepečku připomínal Usáma bin Ládina, oceňoval jsem, že si to nenechal pro sebe). 
Těžko říct, jak dlouho jsem se pak povaloval na operačním lůžku. Snad 10, možná 15 minut, nevím. Po celou tu dobu jsem si s panem doktorem povídal a stále čekal, až se začne konečně něco dít. Jako vděčný divák seriálů z lékařského prostředí jsem téměř postrádal dramatické situace a výkřiky typu „rychle, ztrácíme ho!“. Jen asi dvakrát mne pan doktor přemlouval, že teď to trochu zatlačí. Možná ano, jen nevím koho, mne tedy rozhodně ne.
Hned na místě jsem dostal do ruky „Operační protokol“, z něhož jsem pochopil hlavně rubriku „Průběh operace: bez komplikací“. Ostatní mi pan doktor vysvětlil a pozval mne na druhý den na jakousi kontrolu. Už před ní si prý ale mohu ten obvaz sundat.
Jak řekl, tak jsem i učinil. Možná dost nerozvážně. První co jsem tím novým okem uviděl, byla totiž má vlastní žena. Najednou vám byla taková nějaká hezčí, hlavně jasnější a barevnější, než jsem ji pamatoval. Pro jistotu jsem na ni juknul i tím dosud neodoperovaným – ano, bezesporu to byla ona. 
Znalý základů psychologie se teď jen děsím, zda u mne nenastal jev zvaný vtisk, anglicky též imprinting. Dle něj i hloupé kuře prý dlouho běhá za prvním pohybujícím se objektem, který poté co prohlédne spatří. Má-li štěstí, je to kvočna, horší je, pokud se mu před očkama míhne hospodářova holinka, nechci domyslet, kdyby to byl Balt Orient Expres. To by se asi brzy uštvalo!
Vlastní kontrola druhý den už byla opravdu pouze velice příjemná společenská událost. Vše je prý OK, za týden ať se jdu pochlubit své paní oční, jak se to panu doktorovi podařilo. Nemám prý teď tahat nic těžkého (hurá, ani nákupy!), nemám se příliš ohýbat (konečně se nebudu muset před svou milovanou spolubydlící pohybovat neustále v hlubokém předklonu!). Také prašné prostředí nebude zatím pro mne to pravé (mohu tedy dokonce odmítnout její oblíbené nedělní výlety do nedaleké cementárny!). Jinak ale smím prý celkem vše. Od čtení, přes televizi, až po běžné úkony.

Od operace neuběhlo ještě ani 22 hodin a já už byl zas u svého pracovního stolu. Svět dostal úplně jiné rozměry a především barvy. Najednou zas bílá bílá byla! Co, byla! Ona je! Rys ostrovid už zas bledne závistí, stejně tak řada mých pracně mžourajících bližních. Také paní doktorové na očním jsem se při dnešní kontrole líbil. Tedy, já asi ne, což nakonec snadno pochopíte z připojené fotografie, ale moje pravé oko ano.
Od zítřka za tři týdny dojde i na levé. Opravdu prvně v životě se k nějakým lékařům skutečně těším! K těm, kteří pod tajuplnou šifrou Cornea Lexum dělají zázraky doslova na počkání. Děkuji!

Je to naprosto perfektní. Díky zákroku se cítím úplně skvěle. Od té doby vidím bez problémů. Vlastně kdykoliv o vás mluvím, všude Evropskou oční kliniku Lexum jen chválím. A jak už jsem řekla, cítím se skvěle a všechno je v nejlepším pořádku. 
Ne často chodím bez brýlí, ale ráno, když se probudím, nemusím hledat brýle, abych se z postele koukla, jak rostou kytičky. Já v i d í m tak, jak jsem nikdy předtím neviděla. Po naprosto nádherné, rychlé a absolutně bezbolestné operaci, která byla nutná, protože jsem měla šedý zákal. Voperované čočky, jak říkala paní doc. Baráková,CSc. jsou tak trvanlivé, že si nechám udělat do rakve okýnko, abych si je užila i v posmrtném životě. 
Ale bez legrace, už jsem několikrát v rámci mých divadelních aktivit v Divadle Bez Zábradlí hrála zcela bez brýlí a natočila jsem jeden celý díl pořadu pana Jiřího Krampola "Nikdo není dokonalý na cestách", zcela bez brýlí. 
Kartářka mi v dětství řekla, že budu nejslavnější, až sundám brýle, takže ten čas, díky vám, pravděpodobně, nastal. Děkuju z celého srdce.

Na klinice Lexum v Praze jsem úspěšně absolvovala plánovanou operaci obou očí, kterou provedla MUDr. Věra Flemrová. Ráda bych vyzvedla její profesionální a zároveň lidský přístup. Od okamžiku našeho prvního kontaktu jsem se cítila být v těch správných rukou. Operaci provedla s vynikajícím výsledkem, což u případů skrytého strabismu dospělých není vždy pravidlem. 
Dnešní stav mých očí navíc přesně odpovídá její prognóze před zákrokem. S prací paní doktorky Flemrové jsem opravdu velmi spokojena – spokojená jsem byla i s prací a přístupem celého týmu, který se o mne staral – a ráda bych jí i celému týmu ještě jednou upřímně poděkovala. Vzhledem k mému dlouhodobému pobytu v zahraničí (Itálie, USA, Švýcarsko) se cítím oprávněna zodpovědně porovnat úroveň péče, která byla mně i mým nejbližším v jeho průběhu v nejrůznějších zdravotnických zařízeních poskytována, a proto mi ještě jednou dovolte poděkovat za to, že na Vaší klinice působí odborníci, jako MUDr. Flemrová, kteří vidí v pacientovi nejen medicinský případ, ale i člověka.

Vždycky mě potěší, když mohu zažít profesionální práci, systém, výkon, v případě Oční kliniky Lexum i citlivý a lidský přístup. 
Protože jsem z Českých Budějovic, vybral jsem si pražské pracoviště kliniky Lexum. Cítím hluboký obdiv k lidskému poznání, vědění a umu, který dokáže pomoci člověku vidět. Vždycky mě potěší, když mohu zažít profesionální práci, systém, výkon, v případě Oční kliniky Lexum i citlivý a lidský přístup. Proto všem velmi děkuji.

S obdivem a úctou chci poděkovat primáři MUDr. Františku Bendovi a kolektivu lékařů a sester Oční kliniky Cornea Lexum ve Stonavě, za citlivý a odborný přístup. Měla jsem tu čest, že při druhé operaci 15.11.2006 mi byla implantována 20 000 čočka. Mohu jen konstatovat, že už vím, co je to zázrak. Děkuji za neomezený rozhled a tu krásnou paletu barev, kterou teď vidím. Za ta léta nošení brýlí jsem přestala vnímat jak mě omezují v každodenním životě a při rekreačních sportech. Ještě jednou srdečně díky!!! Přeji celému kolektivu lékařů a sester hodně zdraví a úspěchu v další práci. Alena Prašivková Frenštát pod Radhoštěm

Srdečné pozdravy po dovolené v Benešově nad Ploučnicí a velký dík, paní docentko Baráková, Vám a Vašim kolegům za krásné vidění české přírody po operaci šedého zákalu

Když mě na očním oddělení v Chotěboři paní doktorka doporučila operaci šedého zákalu, měla jsem obavy z pomyšlení - zase do nemocnice! Té jsem si za poslední 4 měsíce užila víc než dost. 
Paní dr. mi vysvětlila, že oční klinika v Praze není nemocnice, operace se zde provádí ambulantně. Tou skutečností jsem byla překvapená. Vlídné přijetí, odborné vyšetření, ochota sestřičky, pomoc při chůzi – jak citlivé ruce p. doktorů při operaci, to vše se během krátké doby událo bez bolesti a mého zbytečného strachu. Když jsem se druhý den doma porozhlédla, viděla jsem úplně jiný svět, je úžasné co dokáže lékařská věda a zlaté ruce lékařů. 
Vzdávám upřímné díky Vám, páni doktoři, že jste mi umožnili prožít v mém pozdním věku radost z dobrého vidění! Díky a pozdravy z krásné Česko-moravské vysočiny Posílá vděčná pacientka Anna Krátká

V květnu tr. mi byla provedena operace šedého zákalu na Vaší klinice. Byl jsem mile překvapen jak odbornou úrovní zákroku, tak i nadstandardní ochotou a péčí všech pracovníků. Dovolte mi, pane řediteli, abych Vám blahopřál k tak vynikajícímu kolektivu, který vedete a k důstojnému prostředí, které se Vám podařilo vytvořit. 
Mé poděkování patří všem, zvláště však panu primáři MUDr. Bedřichovi a chirurgovi MUDr. Fučíkovi za jejich lidský přístup k pacientům. Se srdečným pozdravem Doc. Ing. Josef Fexa, CSc.

Vážení, při příchodu k Vaší klinice vítá pacienty nápis "Uvidíte svět, jaký je". Domnívala jsem se , že je to jen líbivé heslo, ale musím konstatovat, že po operaci šedého zákalu provedeném paní přednostkou doc. MUDr. Drahomírou Barákovou, CSc. se s touto proklamací ztotožňuji. 
Petřínská rozhledna už pro mě není rozmazaným vykřičníkem, vidím, že věž u Mánesa je z cihel a na Pražském hradě rozeznám okna. Je to úžasné a já Vaší klinice moc a moc děkuji za odbornou péči. 
S ochotou a trpělivostí se klient setkává už při vstupu do "modrého domečku" ve Višňové ulici v Praze-Krči od pracovnic v recepci i při následných prohlídkách a vyšetřeních. Jsem vděčná p. MUDr. Darině Bujalkové, která mě velmi podrobně seznámila s postupem operace a doporučila vhodný implantát. 
Vlastní zákrok pak byl dílem šikovných rukou paní docentky Barákové a její vynikající erudice a špičkových schopností. Přála bych všem pacientům, aby se při řešení zdravotních problémů setkávali s takovými profesionály, jací pracují u Vás, a to jak po odborné, tak i lidské stránce.

Vážený pane primáři, chci Vám touto cestou poděkovat za perfektní provedení operací šedého zákalu mých obou očí, které jsem u Vás podstoupila v červenci a srpnu t.r. Výsledek je fantastický. Pravým okem jsem neviděla víc než na 2 metry a teď skoro nepotřebuji brýle. Přečtu téměř nejmenší písmena na optotypu (před operaci jsem nerozeznala to největší). Velmi mi to zpříjemnilo život. Považuji to za komfort a luxus. 
Ještě jednou Vám velice děkuji. Přejí Vám jen spokojené pacienty, mnoho úspěchů v práci, zdraví, štěstí lásku, klid a hlavně ať jste fit. Srdečně zdraví Ing. Milena Davidová

Vážená paní primářko, pokládám za svou povinnost poděkovat Vaší klinice za péči, kterou jste mně věnovali. Především můj velký dík patří prof. Dr. Rozsívalovi, který mě operoval šedý zákal obou očí (3.6. a 6.7.05) . p. prof. Dr. Krausovi, pí. Dr. Zapletalové, pánům doktorům anesteziologům a všem sestrám, které se mně věnovaly. Podle vyjádření mé oční lékařky pí. Dr. Beránkové jste měli se mnou velkou práci. Přeji mnoho dalších úspěchů!

„Člověk ani nemusí vědět, že šilhá.“ 
Paní Ivana Harangozová začala šilhat až ve svých 42 letech, před tím jen nosila brýle na dálku. Jenomže špatně kompenzovaná vada propukla naplno a život se rázem naplnil spoustou nepříjemností. Pomohla až operace. 
Kdy se u vás šilhání prvně projevilo? 
Zhruba po čtyřicítce jsem zatoužila nechat si laserem vyspravit oční vadu, protože se mi zrak neustále zhoršoval – na jednom oku jsem sice měla jen tři čtvrtě dioptrie, ale na druhém pět. Ještě před operací jsem se pokoušela problém korigovat čočkami. Najednou jsem tedy začala vidět ostře na obě oči, což sice nějakou chvíli fungovalo, ale můj mozek posléze situaci nezvládl a oba dva obrazy oddělil. 
Jak se tím změnil váš život? 
Je to velký nápor zejména na psychiku. Představte si, že s někým mluvíte a on se najednou začne otáčet, protože si myslí, že se díváte na někoho jiného, kdo stojí za ním nebo přichází. Oči jsem sice mohla udržet rovně, ale musela jsem na to neustále myslet, takže další problémy jako bolesti hlavy nebo neustálá únava na sebe nenechaly dlouho čekat. 
Jaké konkrétní problémy to přineslo? 
V první řadě je to společenský problém. Oči přeci jenom tvoří podstatnou část vašeho výrazu, a pokud je s nimi cokoli v nepořádku, ovlivňuje to, jakým způsobem vás vnímají ostatní. Pokud nepanuje na pracovišti naprosto přátelská atmosféra, může se taková vada stát terčem nepříjemných útoků. Například se za vašimi zády ozve: ‚Kdyby ses dobře dívala, tak by se to nestalo…‘, což opravdu zabolí. Pak je tu problém samotného vidění, respektive ztráty prostorové orientace. Nemusí se jednat o žádné komplikované činnosti, jako je třeba řízení auta, ale i obyčejná chůze ze schodů nebo z kopce se může stát hororem. Najednou stojíte s nohou ve vzduchu a nejste schopný bezpečně rozpoznat, kam ji máte položit. Ztráta prostorového vidění byl taky jeden z mála příznaků, který se objevoval už dříve. 
Můžete uvést nějaký příklad? 
Při studiu na umělecké škole jsem neměla sebemenší problém při kreslení portrétů nebo krajinek, ale málem jsem propadla při sochařině, protože mi chyběla potřebná perspektiva. Totéž při sportech – smeč ve volejbale nebo tenise se podařila jen málokdy, stejně jako odpal míčku při golfu. Při všem je totiž nutné si uvědomit vzdálenosti a pozici objektu v prostoru. Člověk si pak o sobě myslí, že je nemehlo, ale jen špatně vidí. 
Snažila jste se svou situaci nějak řešit? 
Moje kroky tehdy vedly na dětskou strabologickou ambulanci v nemocnici na Karlově náměstí. Základní test byl celkem jednoduchý: člověk se dívá jakoby do dalekohledu, kde by měl vidět panenku v brance. Jenomže já viděla jen jedno, nebo druhé. Diagnóza byla jasná – skrytá šilhavost. Sice jsem se s ní narodila, ale až do mých dvaačtyřiceti nebyla vůbec poznat. Řešila jsem to prizmatickými skly, neboli hranoly – to jsou taková tlustá a nevzhledná skla v brýlích. Pořádně jsem to obrečela, protože mi nedoporučovali ani laserovou operaci, aby se postavení očí ještě dál nezhoršilo. Brýle mi alespoň pomohly do té míry, že mě přestala bolet hlava. 
Dnes takové brýle nemáte a ani se nedíváte nikam jinam… 
Dnes, s odstupem času, je to až úsměvná historka, jen si představte tu situaci: hledala jsem novou práci a na pohovor do oční kliniky Lexum jsem přišla s takovými brýlemi… I přesto jsem práci získala, a seznámila se tak s doktorkou Flemrovou, která mi ukázala, že situace není tak beznadějná, jak se zdála být. 
Měla jste strach z operace? 
Dlouho jsem operaci odkládala, ovšem potom jsem blíže poznala doktorku Flemrovou a zjistila, jakou opravdovou kapacitou v této oblasti je, strach pomalu mizel. Nakonec mezi rozhodnutím a operací neuplynul ani týden. 
Jak to celé probíhalo? 
Veškeré obavy byly zbytečné, protože jsem absolvovala jen první část operace v narkóze kvůli změnám v anatomii oka - proto jsem nebyla vhodnou kandidátkou na metodu nastavitelných stehů. Nebylo by to ale ani potřeba, protože hned první operace se povedla na výbornou. 
Pamatujete si první pocity po probuzení? 
Jestli myslíte něco takového, že vám sundají obvazy a vy rázem uvidíte vše ostře a jasně, tak to se nedostavilo, protože člověk má opuchlé oči. Ale když jsem pak doma ležela v posteli a v pokoji běžela televize, najednou jsem si uvědomila, že na ni dobře vidím, aniž bych měla nasazené brýle. Ten pocit štěstí je nezapomenutelný.

„Vyšší sebevědomí a pocit, že opravdu vypadám lépe.“ 
Ing. arch. Hana Kotoučová podstoupila v krátké době hned dvě různé operace očí. Nejdříve jí byla odstraněna krátkozrakost, to však odhalilo šilhavost. Druhá operace už přinesla zvýšené sebevědomí a lepší pocit. 
Kdy se u vás šilhání prvně objevilo a v čem vás omezovalo? 
Zhruba ve čtyřech letech po prodělané spále a krátce na to spalničkách. Jako dítě jsem až do první třídy musela nosit brýle a okluzor, to mi vadilo, bála jsem se, aby se mi děti nesmály. Brýle jsem časem přestala nosit a na šilhání zapomněla. Ale kolem puberty jsem je opět musela začít nosit kvůli krátkozrakosti, která se postupem let zhoršovala. 
Jak jste svoji vadu řešila? 
Vadu jsem vlastně vůbec neřešila, protože jsem silné brýle prakticky neodkládala a měla pocit, že to za nimi není moc vidět. Vzpomínám si, že jsem se zajímala o kontaktní čočky, ale při vyšetření mi bylo sděleno, že šilhání bude při jejich nošení velice patrné. Tím mi byla vada nepříjemně připomenuta. Až poté, co jsem podstoupila laserovou operaci krátkozrakosti a brýle přestala částečně nosit, byla vada na světě. O možnosti jejího odstranění jsem byla informována na klinice v rámci laserové operace. Tehdy jsem ji začala silně vnímat a rozhodla se pro další oční operaci. 
Jak se váš život po operaci šilhavosti změnil? 
Obě operace proběhly během půl roku. Já sama vnímám spíš snížení dioptrií a skutečnost, že brýle nemusím stále nosit. Odstranění šilhání vnímá především moje okolí, a já se tak cítím lépe. Ať už je to vyšší sebevědomí, nebo pocit, že opravdu vypadám lépe. 
Jaké jste měla z operace strabismu pocity? 
Rozhodně pro mě byla operace strabismu nepříjemnější než laser. Už proto, že je prováděna v anestézii a rekonvalescence probíhá pomaleji, než jsem si představovala. Přesto jsem moc ráda, že jsem operaci absolvovala. Zřejmě nikdy není pozdě, ale měla jsem ji podstoupit mnohem a mnohem dříve!

„Viditelné šilhání je pryč!“ I paní Ing. Zdeňku Křížkovou šilhání omezovalo v životě – špatný pocit, dvojí vidění, nízké sebevědomí… To vše odstranila operace strabismu vedená MUDr. Věrou Flemrovou. 
Kdy se u vás poprvé objevila šilhavost a jak jste vadu řešila? 
Bylo to zřejmě po malé mozkové příhodě před dvěma lety. Postižené oko jsem pak mhouřila. 
Jak vám šilhavost zasahovala do života? 
Viděla jsem dvojitě, bylo to velmi nepříjemné. 
Jak se cítíte po operaci strabismu? 
Vidění je úplně v pořádku, jen mi dalo práci překonat zlozvyk mhouření postiženého oka. 
Jaký byl první okamžik, když jste zjistila, že lépe vidíte a nešilháte? 
Velmi dobrý! Hned po operaci bylo vidění bez problémů, navíc jsem šťastná, že viditelné šilhání je pryč.

Život mi komplikovaly: silná krátkozrakost i dalekozrakost. Měl jsem brýle na běžné nošení, na čtení, k práci na počítači a neustále jsem je musel střídat podle toho, co jsem zrovna dělal. Neuvěřitelně mne to obtěžovalo. Proto jsem se rozhodl v době, kdy již moderní technologie umožňují kvalitní a bezpečnou redukci těchto problémů, pro rychlé a účinné řešení. 
Z nabídky zdravotnických zařízení jsem si vybral Evropskou oční kliniku Lexum a udělal jsem dobře. Velmi se mi zamlouval individuální přístup k pacientům ze strany veškerého personálu počínaje recepčními, přes sestřičky až po lékaře. MUDr. Ventruba si mne doslova získal způsobem, jímž mi velmi precizně a podrobně vysvětlil celou proceduru zákroku, a to jak z pacientského pohledu, tak z hlediska technologií, což mne velmi zajímalo. Pak to šlo ráz na ráz a než jsem se nadál, byl zákrok za mnou a já viděl, jako nikdy před tím. Jsem velmi spokojený a lituji jen toho, že tyto možnosti nebyly již před lety, kdy jsem byl podstatně mladší!

Brýle jsem nosil vlastně celý život. I když jsem byl na ně zvyklý, tak mne obtěžovaly. Laserová operace před 15 lety problém vyřešila, ale před časem přišel šedý zákal. Ztrácel jsem jistotu hlavně při řízení auta za ztížených podmínek. To byl hlavní impuls k podstoupení zákroku, kterého jsem se díky předchozí zkušenosti vůbec nebál a měl stále důvěru k profesionalitě kliniky Lexum. A ta se mi opět potvrdila. Problematiku jsem si předem nechal vysvětlit známou oční lékařkou. Od první chvíle po zákroku jsem velmi spokojen. Naplnil má očekávání a můžu jej každému, ještě váhajícímu, na klinice Lexum vřele doporučit.

Chtěla bych poděkovat za perfektní a profesionálně odvedenou operaci, kterou jsem na Vaší klinice podstoupila. Velmi si cením opravdu lidský přístupu lékařů a dalšího personálu, jak v recepci, tak i sestřičkám. 
S operací jsem moc spokojená. Jak jsem řekla: „Stal se zázrak!“ Po zákroku Katarakta premium jsem zase krásně viděla již tentýž den večer. Operaci prvého oka jsem podstoupila 23. února 2012. Za týden jsem se rozhodla i pro operaci druhého oka, protože jsem s naprostou jistotou věděla, že bude opět perfektně zvládnuta. 
Cením si velice trpělivosti a lidského přístupu paní doktorky MUDr. Martiny Veselé, která mi trpělivě vysvětlila podrobnosti o tom, jaký zákrok mi bude proveden, jak bude probíhat a jaký mám očekávat výsledek. Na mé dotazy jsem dostávala velice jasné a konkrétní, pro mě jako pacienta neodborníka srozumitelné, informace. 
Před operací jsem měla veliké obavy, ale ty byly naprosto zbytečné. Všechno je v naprostém pořádku a já se můžu těšit z krásného vidění. Přístup k nám pacientům na Evropské oční klinice Lexum je opravdovým VZOREM pro všechny ostatní.