V šesté třídě základní školy jsem inkasovala horší známky z matematiky. Důvodem bylo často chybně opsané zadání. Prostě jsem napsala osmičku místo šestky. Najednou jsem měla všechny fotografie z mého nového fotoaparátu rozmazané. Optika fotoaparátu byla v pořádku, mé oči ne. Takže přišly na řadu brýle. Nejdříve půl dioptrie, pak jedna, dvě... Nutno říci, že čtení pod přikrývkou do čtyř hodin do rána, studium skript do stejných ranních hodin a sezení u počítače zřejmě udělalo také své. 
Život s brýlemi šel dál. Znáte to. V zimě stále zamlžené, v létě vařící, otlačený nos, do sauny nemožné a to nemluvím o situaci, kdy Vám na ně někdo šlápne a zítra máte dělat státnice. 
V roce 1999 jsem se po operaci páteře ocitla na vozíku. No, není moc fajn, když ležíte na JIP a nepřečtete jmenovky ošetřujících sestřiček, nerozeznáte dobře kontury obličeje lékaře. Takže moje první přání, na tehdy ještě budoucího manžela, bylo - přines mi brýle! 
Postupně jsem i jako vozíčkářka navlékla na prst zlatý kroužek a našla práci. Také jsem se vrátila k mé lásce - závodnímu plavání. Dva roky po operaci jsem na mistrovství světa v Argentině zaplavala nový světový rekord na 50 m znak. Nevěděla jsem to do chvíle, kdy mi to řekl až na břehu trenér. Na výsledky na světelné tabuli jsem totiž neviděla. 
Před třemi lety se mi narodil syn. To nejúžasnější na světě. Ale moc jsem neviděla jeho první chvilky. Podařilo se mi sice přemluvit jednoho anesteziologa, aby mi podal anestezii do páteře a já tak mohla být v okamžiku jeho narození při vědomí, ale už mi při císařském řezu nedovolil mít dioptrické brýle, ale pouze ty kyslíkové. A tak mi první pohled na ten zázrak rozmazávaly nejen slzy štěstí. 
Čtyři měsíce po porodu jsem vyhrála paralympiádu. Za další dva roky jsem z mistrovství světa v jihoafrickém Durbanu dovezla jednu zlatou, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile. Tam se mi s brýlemi přihodila další nehoda. Při jediném koupání v moři přišla dvoumetrová vlna a mé nové brýle za 5.500,- Kč mi vzala (pro porovnání - výše mého plného invalidního důchodu činí 7.000,- Kč). Zachránila mě spoluplavkyně, která měla dioptrické i sluneční brýle a na celé mistrovství mi je půjčila. Měla méně dioptrií než já, ale viděla jsem stoupat českou vlajku... 
Po návratu z mistrovství jsem se rozhodla, že až pořídíme jiné auto a dostavíme dům, budeme šetřit a nechám si oči odoperovat. I manžel to vzal za své a brzy jsem mohla podstoupit vyšetření na Evropské oční klinice Lexum. 
Při mé první návštěvě mě příjemně překvapilo prostředí kliniky. Ochota a rychlost lékařů, sester, optometristů... Prošla jsem velice důkladným vyšetřením očí. Trvalo prakticky tři hodiny a to jsem šla doslova od dveří ke dveřím. MUDr. Schwarzová mi navrhla typ operace a vysvětlila postup zákroku, průběh pooperačního hojení, případné komplikace. 
Protože trpím revmatoidní arthritidou, při které se mohou vyskytovat oční komplikace, ještě jsem absolvovala vyšetření přímo u prof. MUDr. Filipce, CSc., který mě vyšetřil, operaci odsouhlasil a také provedl. Z operace jsem strach neměla. 
Nástup byl stanoven na 22. března 2007 ve 12.50. Sestřičky byly úžasné, příprava k operaci probíhala rychle a v pohodě. Manžel čekal v čekárně a byl asi ze všech nejvíce nervózní, protože se o mě hodně bojí. Já jsem se nebála skoro vůbec, věděla jsem, že se svěřuji rukám toho nejpovolanějšího týmu a čekání v tmavší místnosti mi připomínalo prostředí call roomu na světových závodech, kde strávíte i přibližně dlouhou dobu. Pak už jsem šla přímo na předsálí, kde mě zbavil posledního zbytku obav nejen charismatický prof. MUDr. Filipec, CSc., ale i plyšový pejsek Lexík. Uložila jsem se, dívala se do červeného světla, občas to trochu zatlačilo, pak jsem svým okem pozorovala, jak mi chirurgovy nástroje doslova tančí po oku (samozřejmě, že jsem nic necítila) a totéž se dělo i s druhým okem. Celý zákrok netrval ani čtvrt hodiny a byl pro mě velikým zážitkem. Ještě větší zážitek byl, když jsem vstala a sedla si do vozíku, že OSTŘE VIDÍM. Bála jsem se o tom začít mluvit, abych to nezakřikla. 
Jak se cítím dnes? Byla jsem tak nadšená, že konečně vidím bez brýlí, že jsem se musela hodně ovládat, abych nahlas nečetla všechna dálniční návěstí. Jediným nepříjemným pocitem byl tlak a trochu škrábání, asi jako když vám do očí spadne řasa. Po úplném odeznění anestezie mi oči začaly hodně slzet, ale vzala jsem si lék a do čtvrt hodiny bylo i po této malé nepříjemnosti. O půl desáté jsem se dívala na můj oblíbený seriál. Druhý den jsem absolvovala kontrolní vyšetření, které bylo v pořádku a na další kontrolu jedu až v půlce dubna. 
V pondělí jsem nastoupila do práce, jen jsem si upravila stůl - posunula jsem si dál monitor, sešity na objednávky - PO TOLIKA LETECH JSEM NEMUSELA ČÍST S NOSEM NA PAPÍŘE! 
Těším se na to, až budu plavat na otevřené vodě a uvidím bóje a nebudu muset spoléhat na doprovodnou loď. A nemůžu se dočkat, až budu svému synovi ukazovat bez brýlí za letní noci Velký vůz...

Odmalička jsem brýle nenáviděl. Ti, co je musí nosit, ví, jaká je to otrava. Při koncertě jsou zvlášť na obtíž. Od operace jsem je nenasadil. Je to asi takový pocit, jako kdyby člověk chodil s holí a najednou se obejde bez ní. Jsem absolutně spokojen.

Je to naprosto perfektní. Díky zákroku se cítím úplně skvěle. Od té doby vidím bez problémů. Vlastně kdykoliv o vás mluvím, všude Evropskou oční kliniku Lexum jen chválím. A jak už jsem řekla, cítím se skvěle a všechno je v nejlepším pořádku. 
Ne často chodím bez brýlí, ale ráno, když se probudím, nemusím hledat brýle, abych se z postele koukla, jak rostou kytičky. Já v i d í m tak, jak jsem nikdy předtím neviděla. Po naprosto nádherné, rychlé a absolutně bezbolestné operaci, která byla nutná, protože jsem měla šedý zákal. Voperované čočky, jak říkala paní doc. Baráková,CSc. jsou tak trvanlivé, že si nechám udělat do rakve okýnko, abych si je užila i v posmrtném životě. 
Ale bez legrace, už jsem několikrát v rámci mých divadelních aktivit v Divadle Bez Zábradlí hrála zcela bez brýlí a natočila jsem jeden celý díl pořadu pana Jiřího Krampola "Nikdo není dokonalý na cestách", zcela bez brýlí. 
Kartářka mi v dětství řekla, že budu nejslavnější, až sundám brýle, takže ten čas, díky vám, pravděpodobně, nastal. Děkuju z celého srdce.

Jsem rád, že jsem se rozhodl a operaci podstoupil. Nasazovat si každé ráno čočky nebo nosit brýle není zrovna pohodlné, takhle mi odpadne spousta starostí. 
Operace na Evropské oční klinice Lexum byla úplně v pohodě, překvapilo mě, že to bylo rychlé, jednoduché a nebolelo to.

Měl jsem slabou vadu, jen jednu a jednu a půl dioptrie na dálku. Ale v přírodě je i ta jedna dioptrie velmi potřebná. Na cesty džunglí jsem nikdy nenašel vhodné brýle, které vydrží všechny nástrahy divočiny, abych nemusel řešit jejich ztrátu nebo utopení. 
Operace na Evropské oční klinice Lexum mi moc pomohla v mém řemesle, v bezpečnosti, rozeznat lidskou tvář na dálku je velmi důležité, a to jsem dřív nemohl. Brýle mi ubíraly potřebné vteřiny a minuty, které mám teď po operaci navíc.

Měla jsem devět dioptrií a bez brýlí jsem byla úplně vyřízená. Jednou mi je na začátku dovolené odnesla mořská vlna (byla jsem nucena v nich totiž i plavat, abych si byla stoprocentně jistá, kde je břeh) a zbývajících deset dní mě musela neustále doprovázet kamarádka. Po operaci na Evropské oční klinice Lexum už do vody v brýlích nemusím. Všechno vidím!

Evropskou oční kliniku Lexum jsem si vybral na doporučení přátel, kteří zde již zákrok absolvovali (mimo jiné Jana Hřebejka). 
Z mého laického pohledu proběhla operace nečekaně rychle a samozřejmě zcela bezbolestně, pooperační drobné nepříjemnosti (silné slzení a pálení v očích) během několika hodin postupně odezněly. Rekonvalescence probíhala bez nejmenších komplikací.
Celkově bych rád ocenil příjemné prostředí kliniky, a především vysoce profesionální, ale zároveň lidský přístup lékařů a sester.

Rozhodujícím impulsem pro podstoupení zákroku bylo konstatování mého očního lékaře, že mám pokročilý stupeň vaskularizace. K tomuto stavu údajně došlo dlouhodobým nošením kontaktních čoček. Protože jsem byl cca 25 let zvyklý na tento „komfort vidění“, dioptrické brýle mi nikdy neumožnily normální vidění a tak nic jiného nezbývalo, než vzniklou situaci řešit operativně. 
Díky internetu a následně po několika telefonátech s očními lékaři z různých klinik v ČR jsem si vybral Evropskou oční kliniku LEXUM se sídlem v Brně. Bezprostředně po zákroku byly moje pocity přesně takové, jaké mi popisoval operatér před samotným výkonem. Toto je dle mého názoru nejdůležitější fáze z celého procesu, neboť strach má opravdu každý. I já jsem pečlivě pročítal vyjádření pacientů po zákroku a uklidňoval jsem se odbornými informacemi, které jsem dostal od budoucího operatéra. 
Doporučuji všem nerozhodným uchazečům, aby se při předoperačním vyšetření nebáli se zeptat a nechali si vysvětlit veškeré svoje dotazy. Odborný tým je na to připraven. Trpělivě, srozumitelně a s velkým porozuměním vše rád vysvětlí. Mohu všem vzkázat, že vlastní zákrok je doopravdy bezbolestný. Ostré vidění „mých nových očí“ se dostavilo druhý den ráno. Byl jsem jak znovuzrozen. Je to nádherný pocit a pohled na okolní svět. 
S péčí na EOK LEXUM BRNO jsem byl velice spokojený. Ochota všech zaměstnanců a profesionální přístup doktorů byly nad mé očekávání. Už dnes vím, že všichni moji blízcí, kolegové s oční vadou si vyberou k zákroku LEXUM BRNO. Na závěr bych rád poděkoval operatérovi MUDr. J. Ventrubovi, Ph.D.

Podstoupila jsem u Vás zákrok LASIK k odstranění mé krátkozrakosti. Ráda bych tímto poděkovala celému týmu LEXUMu v Ostravě za naprosto profesionálně odvedenou práci, vstřícné, ochotné a milé jednání. Byla a jsem naprosto spokojená, zákrok byl bez jakýchkoliv komplikací a díky přístupu celého týmu bez obav a jakéhokoliv strachu z mé strany. Vaši kliniku budu rozhodně doporučovat a přeji mnoho dalších úspěchů a spokojených pacientů.

Na klinice Lexum v Praze jsem úspěšně absolvovala plánovanou operaci obou očí, kterou provedla MUDr. Věra Flemrová. Ráda bych vyzvedla její profesionální a zároveň lidský přístup. Od okamžiku našeho prvního kontaktu jsem se cítila být v těch správných rukou. Operaci provedla s vynikajícím výsledkem, což u případů skrytého strabismu dospělých není vždy pravidlem. 
Dnešní stav mých očí navíc přesně odpovídá její prognóze před zákrokem. S prací paní doktorky Flemrové jsem opravdu velmi spokojena – spokojená jsem byla i s prací a přístupem celého týmu, který se o mne staral – a ráda bych jí i celému týmu ještě jednou upřímně poděkovala. Vzhledem k mému dlouhodobému pobytu v zahraničí (Itálie, USA, Švýcarsko) se cítím oprávněna zodpovědně porovnat úroveň péče, která byla mně i mým nejbližším v jeho průběhu v nejrůznějších zdravotnických zařízeních poskytována, a proto mi ještě jednou dovolte poděkovat za to, že na Vaší klinice působí odborníci, jako MUDr. Flemrová, kteří vidí v pacientovi nejen medicinský případ, ale i člověka. 

Vždycky mě potěší, když mohu zažít profesionální práci, systém, výkon, v případě Oční kliniky Lexum i citlivý a lidský přístup. 
Protože jsem z Českých Budějovic, vybral jsem si pražské pracoviště kliniky Lexum. Cítím hluboký obdiv k lidskému poznání, vědění a umu, který dokáže pomoci člověku vidět. Vždycky mě potěší, když mohu zažít profesionální práci, systém, výkon, v případě Oční kliniky Lexum i citlivý a lidský přístup. Proto všem velmi děkuji.

Podstoupila jsem oboustrannou operaci šedého zákalu ve Vašem zařízení. Před operací jsem měla 4 dioptrie na dálku a 6 dioptrií na blízko a vše jsem měla v mlze. Vlastní dceru jsem nepoznala na vzdálenost 3 m. 
Zásluhou pana doktora se mi znovu rozjasnil a zaostřil svět. Brýle vůbec nenosím a přečetla jsem dokonce i nejdrobnější text z Vaší kontrolní tabulky, kterou máte připravenou pro pacienty. Nepochybuji o tom, že znáte dobře kvality všech svých lékařů. Přesto jim chci touto cestou vyjádřit své poděkování a zdůraznit nejen jejich mimořádně dokonalé odborné znalosti a dokonalou zručnost, nýbrž i lidský přístup k pacientům. Také Váš zdravotnický a administrativní personál – na rozdíl od odpovídajících zaměstnanců v nemocnicích – je na vysoké úrovni.

As a client of the Lexum clinic I was really filled with great expectations when I arrived on the day of my examination, because I had heard so many great things about the clinic. 
I must admit there was some small misunderstandings because of the language barrier, but it soon changed as they provided me with English fluently speaking personnel. Even a mix-up with my scheduled LASIK treatment at the Prague clinic was fixed to more than my satisfaction. They arranged a private driver to pick me up at my hotel two days later and drive me to their new clinic in Brno free of charge, and I gladly accepted. At the arrival in Brno I was guided in to the waiting room, served a cup of tea and introduced to the clinic. From then the clinic staff took over my care, but I was assured that I would be picked up again after the procedure was over. 
The staff and doctors at the Brno clinic was professional and very trustworthy as they explained everything they were doing as they proceeded, so the whole experience was nothing but satisfactory. 
I now enjoy my new given eyesight and look forward with renewed optimism. From the bottom of my heart, thank you all. And I will definitely recommend the Lexum clinic to all I know.

Ozvala se nám paní Věra Kosinerová, která podstoupila laserový zákrok před 17 lety jako jedna z úplně prvních pacientek oční kliniky Lexum. K zákroku se odhodlala, protože ji brýle opravdu obtěžovaly, byly těžké a silné (-8Dpt), žádná tenčená skla a hezké obroučky, prostě ošklivé. Jak sama říká: „Vadily mi při sportu i při běžné činnosti, mlžily se a neslušely mi. Byla jsem jedna z prvních, které nosily kontaktní čočky, ale ani ty mi neposkytly komfort. 
Ještě dnes vzpomínám na svůj pocit bezprostředně po zákroku, bylo to obrovské štěstí. Skočila jsem ještě na operačním sále panu doktorovi okolo krku, protože jsem ihned lépe viděla. Pak přišla bolest, to již dnešní pacienti neznají, ale i přes to jsem prožívala štěstí. 
Kvalita života se mi změnila zcela zásadně a to asi ve všech oblastech o 1000 %. Zbavila jsem se brýlí a jen litovala, že tato metoda nebyla k dispozici, když mi bylo 20 let. I tak jsem si to ještě užila. 
Pacientům bych vzkázala, ať neváhají ani minutu. Na oční klinice Lexum jsem byla jako v Jiříkově vidění. Byla to tenkrát snad první soukromá klinika u nás. Všude čisto, dostala jsem kávu, personál až neuvěřitelně vlídný. Neskutečné a tehdy dost neobvyklé. Budu lékařům Evropské oční kliniky Lexum až do smrti vděčná za to, že mi umožnili svobodný život bez brýlí a čoček. I přes mé bohaté životní zkušenosti a bolest, kterou tehdejší zákrok přinášel, bych jej podstoupila okamžitě a bez váhání znovu. 
Nyní se chystá podstoupit laserovou operaci očí můj vnuk a samozřejmě se mě přišel zeptat. Co myslíte, že jsem mu řekla?

Brýle jsem nosila od dětství, ale v posledním roce jsem musela začít nosit brýle při práci na počítači. 
Udělala jsem si osobní průzkum trhu, kdy jsem od známých získala reference, a pak už události dostaly rychlý spád. Vstupní vyšetření, operace a obrovská změna. Tváře dostaly výraz, stromy listy, domy hrany… 
Na druhou stranu zase začal problém s věcmi na blízku, mozek nevzal na vědomí změnu a nezaostřuje mi tak rychle obraz, doufám, že jen dočasně. 
S péčí na klinice jsem byla spokojená a již jsem ji doporučila sestře, která je objednána na vstupní vyšetření. Oči jsem si prověřila, čtyři dny po operaci, v tradičním českém národním sportu – hledání hub. Byla jsem úspěšná. A tím jsem si potvrdila kvalitu vidění. 
Člověk se musí rozhodnout vnitřně sám, obavy budou vždycky, jedná se o důležitý lidský smysl. Záleží jen na člověku, zda podstoupí riziko a trochu bolesti.

Vážení a milí, impuls k rozhodnutí, že podstoupím zákrok, který mně umožní vidět svět jinýma očima, jsem nepotřeboval. Nosil jsem brýle už od dob předškolního věku a věřil, že, i když jde o astigmatismus, jednou přijde doba, kdy půjde tato vada odstranit. 
V roce 2001 jsem se přihlásil poprvé, podstoupil jsem celkové vyšetření, které ukázalo, že na operaci je ještě příliš brzy. Věděl jsem, že se není čeho bát a stále jsem sledoval pohyb ve výzkumu. 
Rozhodnutí přišlo v roce 2010. 23. března 2010 zákrok provedla MUDr. Silvie Zapletalová. Každé oko trvalo přibližně deset minut a já odešel, jako bych si právě v restauraci pochutnal na dobrém obědě. V recepci na mne čekala manželka, ale já vlastně ani doprovod nepotřeboval, oči se mně zalily, to je pravda, byly to však slzy štěstí. Kdo neprožil, neuvěří. Strach jsem nepociťoval, není se čeho obávat. 
Za dva měsíce jdu na kontrolu a těším se na příjemný personál. Přeji vám všem, abyste viděli letadlo na obloze, viděli ostře hvězdy, poznali, že k vám běží vaše dítě, dokázali bezbolestně číst.

Byla jsem krátkozraká od svých 10 let. Protože se jednalo o zrak, byla jsem v rozhodování stále velmi opatrná. Každá novinka s sebou nese i určitá rizika. Myslím, že jsem čekala dosti dlouho a že užitá metoda již byla dostatečně odzkoušená, tedy spolehlivá. Rozhodnutí oddaloval i fakt velmi bolestivého hojení asi týden po zákroku (mám na mysli první metody a také zkušenost rodinných příslušníků). 
Sledovala jsem vývoj a oslovil mě jiný postup, bezbolestný postup, který navrací pacienty velmi rychle do plnohodnotného života. O zákroku jsem četla z dostupných zdrojů, lékaři mi ochotně odpověděli na mé dotazy, rovněž příprava na zákrok proběhla ve velice příjemné uklidňující atmosféře. Když jsem připravená na událost, která mne čeká, snáším její průběh i následné hojení určitě lépe a rozumím pochodům, které v organismu probíhají. 
Samotný zákrok byl pro mě bezbolestný, cestou domů jsem rozeznávala silniční ukazatele, přečetla SPZ před námi jedoucích aut. První odpoledne jsem měla pocit řezání v očích, pro upřesnění: prach v očích, který dráždí k pláči. Uklidnily mě přibalené léky. 
Kvalita mého života se velice zlepšila. Dají mi za pravdu lidé nosící brýle, že je neustále hledají, sundávají, v zimě řeší přechod do teplejšího prostředí, nemluvě o sportu. (Těším se, až si zalyžuji a uvidím nerovnosti.) 
Zde bych se rozepsala velmi obsáhle. Jsem pedagog, potřebuji užívat oční kontakt, jsem v pohybu, střídám vzdálenosti, na které se potřebuji zaměřit. (Mám již obě ruce volné, nesundávám brýle.) Maluji, zhotovuji oděvy, doplňky – loňský rok jsem malovala bez brýlí (bolela mě hlava), sledovala a porovnávala svůj výtvor s brýlemi. Protože si potřebuji na nový stav vidění zvyknout, ještě mi dělá potíže zaměřit zrak na drobné detaily. Uklidňuje mě fakt, že se na lékaře kliniky mohu kdykoli obrátit, vždy mi věnovali dokonalou péči. 
Nechci hýřit frázemi, dovolím si na závěr: věřte, že po zákroku uvidíte to, čeho jste si bez brýlí nevšimli a ani všimnout nemohli.

Jsem rád, že mám operaci za sebou. Teď si musím do očí ještě kapat kapky, ale jinak jsem v pohodě. Ještě dnes čekají mě pracovní povinnosti. 
Následný zákrok v podobě implantování nitroočních čoček stál rozhodně za to. Evropskou oční kliniku Lexum a svého „dvorního operatéra“ prof. MUDr. Martina Filipce, CSc. rozhodně doporučuji.

Na zákrok jsem se v budoucnu chystala, ale tím impulsem byl určitě poukaz od mého bratra. Po zákroku jsem se hlavně těšila na život bez brýlí a čoček. Nyní mě již neomezují. Ráno se probudím a krásně vidím. 
S péčí na Evropské oční klinice Lexum jsem velice spokojena. Vše mi bylo vysvětleno, jak zákrok bude probíhat, následná péče, atd. 
Lexum bych určitě doporučila členům své rodiny i známým. Se vším jsem byla spokojená. Váhajícím pacientům bych vzkázala: „Není to nic, co by se nedalo vydržet a za ten krásný osvobozující pocit bez brýlí to rozhodně stojí!“

S obdivem a úctou chci poděkovat primáři MUDr. Františku Bendovi a kolektivu lékařů a sester Oční kliniky Cornea Lexum ve Stonavě, za citlivý a odborný přístup. Měla jsem tu čest, že při druhé operaci 15.11.2006 mi byla implantována 20 000 čočka. Mohu jen konstatovat, že už vím, co je to zázrak. 
Děkuji za neomezený rozhled a tu krásnou paletu barev, kterou teď vidím. Za ta léta nošení brýlí jsem přestala vnímat jak mě omezují v každodenním životě a při rekreačních sportech. Ještě jednou srdečně díky!!! 
Přeji celému kolektivu lékařů a sester hodně zdraví a úspěchu v další práci. Alena Prašivková Frenštát pod Radhoštěm